...

HP-Šťastné dny v pekle

Kapitola první: Hra bastardů

Tři...Dva...Jedna...A jedem...Slavnostně vás všechny zdravím a představuji vám můj historicky první překlad. Ale nenechte se zmást, on to vlastně není jenom můj překlad, z velké části patří i iisisce která mi s ním hodně pomohla a taky bych jí chtěla celou moji práci věnovat za její nekonečnou ochotu a dámské dýchánky u počítače (njn to sou ty závislosti :-)) iisis vděčím za to, že mě k překládání dovedla a mě to tak chytlo, že to skončilo tady takto...takže se po tomto trapném úvodníku pusťte radši do kapitolky...bohužel je to jenom půlka, ale kapitola je dost dlouhá a já už se nemohla dočkat, abych vám to sem už hodila :-) Překládání zdar!

Když se Snape objevil v kruhu smrtijedů, byl velice překvapen. Přesto že musel přejít přes celé Bradavické pozemky, než se mohl přemístit, byl jeden z prvních Smrtijedů, kteří toto odpoledne přišli.

Byl tam jen Avery a Rome, mladý muž z Francie, nový stoupenec "Černého umění"- jak to rádi nazývali. Snape zavrčel. Nemohl si pomoct ale masakrování a terorizování bylo něco jiného jako "umění". Na začátku si to nemyslel… Nicméně nevěděl jestli vůbec byl nějaký začátek. Už od ranného dětství byla černá magie přítomna jeho životu. Vždy k ní byl přitahován, ostatně jako každý v jeho rodině, tedy až na Quietuse, který…ne! Nechtěl na něj myslet. Ne tady. Ne teď.

Raději by měl řešit proč byl opět přivolán. Muselo to být něco důležitého. A nepochybně to nemělo nic společného s lektvary. Včera večer mu přišel dopis s instrukcemi jaké lektvary má připravit na příští týden. Jestliže by chtěl Temný pán naléhavě nějaké jiné, mohl prostě poslat instrukce po sově a bylo by. Takže toto střetnutí bude o něčem temnějším a horším, než lektvary na zabíjení a mučení.

Najednou spatřil další Smrtijedy objevující se poblíž lesa, vedle kterého se nacházel Nightmare Manor, ve kterém se mělo konat dnešní setkání.

Být Smrtijedem znamenalo, že nikdy nevěděl, kam se na příkaz Temného pána přemístí. Když ucítil jeho volání a přemístil se, ocitl se v kruhu Smrtijedů bez toho, aby dopředu věděl, kam půjde. To bylo něco jako Voldemortův ochranný systém proti špehům v jeho řadách, kteří takto nebyli schopní nahlásit místo střetnutí ministerstvu, nebo jiným vlivným čarodějníkům například Brumbálovi nebo bystrozorům. Teď bylo setkání v Nightmare Manor jedním z nejvíc ukrývaných míst temných čarodějů. Napříč tomu, že tam byl už hodněkrát, Snape nevěděl, kde se přesně nachází. Muselo to být někde na severu Anglie, nebo v Skotsku. On a Brumbál se toto místo snažili najít už čtrnáct roků, ale jejich pátraní bylo neúspěšné, i když vědět přesnou polohu tohoto místa by pro ně mohlo být velmi nápomocné. Nightmare Manor bylo Voldemortovo hlavní vězení a vozil si tam na mučení a sadistické orgie všechny nepřátele, které nechtěl hned zabít.

Snape si byl jistý, že po porážce Temného Pána malým Pottrem před 14 lety, hodně lidí v Nightmare Manor zůstalo a v bezmocnosti zde zemřelo i když je nikdo nemučil nebo nezabil. Zůstali tam, protože nikomu se nepodařilo je najít.

Místo obav, bolesti, křiku, pláče, třasu a smrti. Místo nejděsivějšího mučení, jaké může na světe existovat.

Nesnášel toto místo. Nenáviděl jej z celého svého srdce, nenáviděl jej jako žádné jiné. Hnusilo se mu víc jako ministerské kobky, místo "lehkého" utrpení, více než… "Stop!" Řekl si sám sobě. "To stačí!"

Z toho všeho vyplívalo, že tohle střetnutí bude jedním z těch, na kterých se mučilo a Snape silně doufal, že se mu podaří vyklouznout odtamtud ještě předtím než to začne. Nechtěl se toho účastnit. Nesnášel to a obával se toho a naštěstí díky všelijakým důvodům nebyl obvykle nucen to praktikovat. Jedním z důvodů bylo to, že byl osobním mistrem lektvarů Temného pána a to bylo často dostačující na to, aby se mu podařilo se z toho vyvléct.

Přesto byly časy, kdy byl donucený se k těmto "hrám" připojit. A to vždy když se Voldemort rozhodl prověřit jejich loajalitu, nebo když oběť byla velmi důležitá osoba. Jeho loajalita však už testována byla (velmi na to ale vzpomínat nechtěl); a dnes bude nejspíše čelit nějakému významnému nepříteli temné strany. Kdo by mohl být tak důležitý? Bude muset Brumbála varovat hned jak se dostane do Bradavic.

Do deseti minut byli přítomni všichni Voldemortovi nejbližší stoupenci. Každý se zastavil na místě a čekal na Temného pána, který je tam všechny pozval. "Zvláštní, proč celý kruh? Opravdu Voldemort chytil Brumbála?" ptal se. Nemožné. Když opouštěl Bradavice, Brumbál tam stále byl a byl úplně v pořádku. Zatímco… kdo byl tedy unesen? Tento idiot Popletal? Nebo nějaký významný bystrozor? Možná Moody…

Oh, to by bylo zábavné. Na toho člověka by byl schopen použít nějaké to bolestivé kouzlo, za všechny ty věci, které mu provedl. Výslech v budově ministerstva… soudní mučení "bílou magií". Nucené Veritasérum, kouzlo Tormenta (kouzlo bíle magie ekvivalentní Cruciatu sice odpustitelné, ale o nic lepší než Cruciatus), které na něj seslal, protože nebyl považovaný za člověka ale za hnusnou zrůdu. Bezesné dny a noci, jenom aby ho zlomili a potom poslali na šest měsíců do Azkabanu….Šest!!! Připadalo mu to jako celý život. Po tom všem nebyl schopen nic cítit. Nic. Všechny jeho city zůstaly uvnitř, pravděpodobně pohřbené navěky. Za to všechno mohl Moody, starý paranoidní bastard. Otřasl se. Kdyby to byl dnes Moody, nebyl by schopen prokázat mu laskavost. Ne. Nikdy.

Téměř omdlel, když ho minulé září viděl vstoupit do Velké síně. Ne, Albus by nemohl být bezcitný, aby přivedl bystrozora do místnosti, ve které se nacházel.

Znovu se otřásl. Ne. To byl Barty, ne ten starý bastard. Ano, Barty byl bastard, ale ne starý. Mladý a temný bastard, teď už mrtvý. Byl políben Mozkomorem. Nepěkný způsob smrti.

Ale zpátky k bastardům: právě čekali na největšího bastarda na celém světě, aby jim představil zajatce a představil ho svojím loajálním- bastardovým- služebníkům.

Jistě, on sám byl bastard. Každý na této zemi je bastard, ovšem až na Brumbála.

Budiž, ať tedy hra bastardů začne.

------------

V ten moment vstoupil Lord Voldemort na Panství a přiblížil se ke svým trpělivě čekajícím přívržencům.

"Pojďte. Připojte se ke mně v hlavní místnosti." Zakřičel teatrálně. "Náš host už na nás čeká."

Něco v ovzduší se ochladilo. Severus se otřásl a omotal kolem sebe hábit. Velká otevřená brána do Panství vypadala jako tlama polykající všechno a všechny kdo právě vstupují. Severus by se nejradši vrátil domů.

Když konečně vstoupili do hlavní haly, všude okolo ve světle pochodní zářily bezvýrazné bílé masky.

Ve středu této obrovské místnosti se nacházelo dítě. Poměrně malé dítě se špinavými, rozcuchanými tmavými vlasy a kulatými brýlemi.

Snapa zamrazilo.

Ne. Dítě. Ne. Nesnášel mučení dětí. Ve třídě ano. Slovně, pomocí sarkasmu, nebo školních trestů, sebrat jim kolejní body, proč ne? Ale. Ale fyzicky? Nebo kletbami? Už jen při tom pomyšlení se mu dělalo nevolno a musel bojovat se svými vlastními vzpomínkami.

Najednou si uvědomil, že ostatní se rozestoupili kolem chlapce . Byl jediným chybějícím z kruhu co zůstal stát jako zmražený u otevřených dveří. Zhluboka si povzdechl a připojil se k ostatním stoupencům. Když už stál na svém místě, chlapec zvedl hlavu.

Snapa opět zamrazilo.

Ne! To nemohla být pravda!

Vždyť ten chlapec je Harry Potter!

-------------

Zatraceně!

Jak?

Proč?

Co?

Zatraceně! Zatraceně! Zatraceně…Co tu k čertu dělá? Měl by být doma s rodinou, sledovat televizi, nebo hrát nějaké idiotské hry s kamarády nebo cokoli jiného… Zíral na něj nevěřícně jako blbec, hlavou se mu vířily myšlenky.

"To nemůže být pravda. Prostě nemůže. To musí být sen. Za deset minut se v mojích žalářích křičíc probudím a možná si po této noční můře dám na uklidnění pohárek whisky. Doufal, když si tyto věty opakoval pořád a pořád dokola. Sklenici whisky? Ne. To by nebylo dostačující. Potřeboval by celou flašku po tom, co by se probudil.

Ale probuzení stále nechtělo přijít.

Když se jejich oči střetly, na chvíli se mu zdálo, že ho kluk rozeznal. Ale po chvíli se od něj chlapec odvrátil a hleděl na Voldemorta.

Snape byl poněkud překvapen. Neviděl v Harryho zelených očích strach. Neviděl v nich hrůzu. Viděl jen bolest a rezignaci.

Byl šokovaný. Nechápal co se chystalo. Chlapec byl chycený Voldemortem nebo jeho Smrtijedy, to bylo jasné. Ale jak? Kdy? A proč to Albus nevěděl?

Co by mohl v takovéto situaci dělat? Jak by mu odtud mohl pomoct uniknout? Kolem Nightmare Manor byla také protipřemisťovací bariéra. Nemohl jen tak chlapce vzít a přemístit je. To bylo nemožné. Ale musel přijít na nějaký způsob jak toho hloupého chlapce zase jednou dostat z problémú. Jenomže jak?

Povzdechl si. Cokoliv udělá, jeho utajení bude v tahu. Tato myšlenka mu přinesla velkou úlevu. Najednou se cítil volný. Jenže co mohl dělat s novonalezenou svobodou v této zatracené situaci? Tady neměli žádnou naději.

Možná dovolí, aby toho chlapce mučili a zabili. Pokud by se do této špinavosti zapojil zemřeli by oba dva. Jestli by neudělal nic, udržel by svoji roli špeha a mohl by nadále pomáhat straně světla a Brumbálovi.

Na druhou stranu, nemohl uvěřit, že pokud Potter zemře bude mít Brumbál šanci. Ne.Potter musí přežít. Byla tu také ta záležitost s Lily… slib, který ji dal…přísahal na Quietuse. To znamenalo, že musel tomuto malému bastardovi pomoci. Ano. Potter byl také bastard, protože se zapletl do této prokleté situace. Už tak bylo dost tězkě udržet si tvář loajálního smrtijeda bez toho, aby to vydržel se svým svědomím ale teď...

V podstatě to znamenalo, že se pro něj čas obracení kabátů už nadobro ukončí. Musel ale zůstat klidný. Potter musí přežít. Proto ho musel zachránit tím, že najde cestu za protipřemisťovací bariéru Panstva a pokud možno při tom sám neumřít. Chlapec nevěděl jak se přemisťovat. Potřeboval ho.

Snapeovy oči znovu prolétly po hale: dveře, okna. Toto stavení znal velmi dobře, měl tu malý pokojík na přípravu lektvarů. Jeho laboratoř nebyla v podzemí, ale v třetím poschodí-jak směšné. On a ve třetím patře! V podzemí se ale nacházely cely.

Cely. Nejhnusnější věznice na světě. Alespoň jedna z nejhorších. Cely a místnosti na mučení s nekonečnou bolestí. Znal to. Věděl jak člověk vypadá po několika týdnech strávených tady. Život tady byl jako jedno dlouhé Cruciatus. Jestli se Voldemortovi zdálo jako skvělý nápad tam někoho držet a mučit celé měsíce, klidně tak udělal. Rád lidi zlomil předtím než je zabil. Nezáleželo mu na tom, jak dlouho to potrvá. Zdálo se, že temný pán má vždy času dostatek.

Jenže jak může Pottera zachránit z této prokleté budovy?

Najednou si uvědomil, že Voldemort mluví a všiml si, že chlapcovy nohy jsou svázány. Nemohl utéct jako před měsícem na hřbitově, když unikl Temnému pánovi po jeho "zmrtvýchvstání".A jeho hůlka tu také nebyla.

A teď tu Potter stál jako jehně čekající na porážku a zdálo se, že svůj osud přijal. Snape v jeho očích, které se na něj znovu upíraly, viděl jenom bolest. V těch zelených očích nebylo nic jiné než bolest a znovu jen bolest. Bolest stejná jako v těch černých očích. Bolest v těch zelených očí…Jen bolest…

Jako by to byly tytéž oči. Ale jak? Jakto že mu ty zelené oči tolik připomínaly ty černé. No bylo tomu tak, nebo to byl aspoň pohled těch očí, který mu připadal tak podobný.

Byl vyděšený. Chlapec pociťoval jen bolest.

Ta podoba… chlapec stojící ve střede kruhu beze strachu, dívajíc se na něj v nekonečné bolesti způsobené ne mučením, ale zklamáním a Snape by se nejraději rozkřičel když si vzpomněl na osobu, které ty druhé, černé oči patřily.

Chlapec stál na tom samém místě, ve středu kruhu beze strachu a slabosti. Jen s bolestí…jako tomu bylo tak dávno…ale bylo to tak jasné…ty černé oči…Nemohl by na ně zapomenout. "Už nikdy" říkal hlásek v jeho hlavě. "Už nikdy."

Ale na zamyšlení mnoho času neměl. Největší bastard začal znovu mluvit.

Snape se beznadějně pokoušel najít řešení na záchranu chlapce, ale minuty plynuly a on zatím na nic nepřišel. Vůbec na nic. Chlapec umíral a on umíral také. Pokušení se vrátilo. Klidně mohl nechat chlapce zemřít. Nebyla jiná možnost: buď chlapec zemře sám, nebo zemřou společně. Ale poslední možnost neměla cenu. Albus a Řád ho potřebují.

Na druhou stranu chlapce potřebovali úplně stejně. A on tomu zatracenému děvčeti přísahal!

Katastrofa!... Zasraná situace! Horší než nejhorší noční můra kterým musel přihlížet skoro každou noc během skoro dvou desetiletí. Nikdy by si nemyslel, že to může být horší. Nikdy. A teď, bylo to horší než jakákoli jiná situace nebo noční můra, co zažil během celého jeho života.

Skoro se třásl, když pozoroval scénu před sebou. Slyšel hodně slov křičených v latině: Seco ! Frango ! Contundo ! Flagello ! Diffringo ! Uro ! doprovázené názvy částí těla, kterým chtěli ublížit.

Potter vřískal, svíjel se od bolesti,obličej stažený do bolestné grimasy jak se snažil nekřičet. Mezi jednotlivými Smrtijedy byly jen krátké pauzy. V jeho hlase bylo slyšet utrpení, zdálo se, že naplňuje celé stavení. A to to bylo teprve první kolo… Bylo tu ještě druhé - psychické mučení. Jen z té myšlenky byl Snape úplně nemocný.

Blížila se na něj řada. Jeho kolo na mučení idiota kterého během všech těch roků nenáviděl, idiota kterého ponižoval a zesměšňoval před jeho spolužáky. Idiota kterého se snažil vyhodit všemi způsoby, které znal.

Chlapec který měl už bezděčně vždy protekci, chlapec kterému každý rok pomáhal přežít v této zatracené škole protože se zapřísáhl, že jej bude ochraňovat. Který by od něj nejspíš nikdy nepřijal pomoc, ale přesto to byl nejlepší způsob jaký našel.

Když na něj přišla řada, zůstal stát jak opařený, neschopen zvednout ruku s hůlkou, mluvit nebo snad dokonce otevřít pusu. Neschopný se pohnout. Neschopný dýchat.

Chlapec ležící na podlaze krvácel. Silně krvácel. Ale nekřičel. Zdál se vyčerpaný, ale ne zlomený. Najednou cítil Snape k chlapci respekt. Byl si jistý, že by Potter podlehl. Měl přeci jen 14 nebo 15 let. Chlapci v jeho věku by to už dávno vzdali, viďte? A Potter to nevzdal. Zatím ještě ne. A tento pohled… Mistr lektvarů se otřásl. Tento pohled mu byl stále ještě známý. Viděl jej všechny ty roky dříve….Oči se mu naplnily slzami.

Co teď mohl dělat? Potřeboval nutně čas. Pokud na sebe nechtěl upozornit, musel na Pottera vyslat kouzlo. Teď. Okamžitě.

Snape otočil hlavou a zašeptal "Tormento" hůlku namířenou na chlapce.

"Pěkný nápad použít kouzlo ze strany světla," řekl Voldemort. "Ukažme panu Potterovi jak vypadá mučení Strany světla."

Snape se nenáviděl. Měl pocit jako by se dusil.

Chlapcův křik naplnil halu. Znovu a znovu. Snapeovi se chtělo umřít. Ne, nemohl toto způsobit podruhé. Ne. V žádném případě.

Věděl přesně, jaký druh bolesti naplňuje chlapcovo tělo.

Zatímco dával hůlku dolů, chlapcův křik slábl. Když opět otáčel hlavou, jejich pohledy se znovu střetly. A to hloupé děcko sklonilo hlavu. Snapeovi se sevřelo srdce. Právě se mu zdálo, že ho chlapec rozpoznal. Cítil se nemocný když na to jen pomyslel: cítil se omráčený a sám sobě odporný. Nechtěl aby chlapec umřel s myšlenkou na to, že ho zradil.

Dobrá. Opravdu tohoto malého idiota nesnášel. Ještě ve škole. Ale teď, během těchto chvil mučení a křiku se jeho nenávist zmenšila nadobro zmizela. Už ho nemohl nenávidět.

Chtělo se mu křičet, když mučení pokračovalo.

Druhé kolo… bičování, kopance, rány pěstmi. Po prvních deseti Smrtijedech mohl kluka sotva rozpoznat. Po celém těle měl modřiny, byl zraněný, zakrvácený, kosti dolámané - po každém kole upíral své zelené oči do těch černých, dokazujíc mu, že je stále naživu. Proč měl Potter stejný pohled jako míval před hodně dlouhou dobu chlapec s černýma očima? Proč?

Proč se mu neustále koukal do očí? Nedoprošoval se nebo nežádal slitování. Přesto se zdálo, že neustále vyhledává kontakt se Snapeovýma očima. Přesně jako… NE!

Snape si beznadějně přál aby tuto bastardskou hru mohl ukončit. Chtěl se vrátit domů, zamknout se v pokoji a pít Whisky až dokud neztratí pojem o světě, potom do sebe nalít deset litrů lektvaru pro bezesný spánek a spát, spát, spát a už se nevzbudit. Nikdy.

Chtěl utíkat daleko. Ale…ale…

Co by řekl Brumbálovi? Jak by mohl vstoupit do jeho pracovny a říct mu pravdu? Potter je mrtvý a já jsem byl jedním z jeho vrahů, je mi líto. Musel by se omlouvat. Říkat Albusovi : Oh, použil jsem jenom kouzla světlé strany, bezvýznamné kouzla jako Tormenta"

Jak by po tomto mohl zase normálně žít? Jak by mohl učit ostatní děti? Vždy na ně byl hnusný, jako opravdový bastard, ale aspoň snesitelný bastard. Pokud by Potter umřel, byl by tisíckrát horší. Jak by mohl učit Wealseyho a Grangerovou? Mohl by se jim ještě někdy podívat do očí?

Co by s ním udělala jeho porušená přísaha? Mohl by spát? Jíst? Dýchat? Myslet?

Už by nemohl utíkat minulosti. Téměř dvacet let se litoval za to, co udělal dříve. Pokud by je nechal, aby Pottera zabili, nemohl by už normálně žít. Byl si tím jistý.

Opět na něj přišla řada. Malý, nesnesitelný a zmlácený chlapec před ním se právě snažil opět najít jeho pohled; dobře že si nebyl jistý, jestli mu Potter může ještě vidět do obličeje.

Sklonil hlavu a z kapsy vytáhl malinkou lahvičku. Naštěstí nemusel použít svoje pěste, nohy, prsty nebo palice různych tvarů, bič, opasek, nůž, břitvu ani dýku na způsobování fyzické bolesti. Radši jim měl předvíst zajímavý elixír, ale muselo to být neco opravdu výjimečné, když to mělo zabavit samotného Temného pána. Bastardova hra. A Voldemort chtěl vidět bolest, kterou měl elixír způsobit.

_ _ _ _ _ _ _ _ _

V jedné chvíli si Snape pomyslel, že by mohl lektvar sám vypít místo toho aby ho dával Potterovi.. Byl to nový lektvar, který uměl způsobit hromadu bolesti. Vždy s sebou nosil svoje mučící lektvary pro případ, že by se vyskytla situace jako tato. Ale on nikdy nechtěl aby chlapec trpěl. Potřeboval čas, víc jak cokoliv jiného, takže to musel udělat.

Udělal jeden krok směrem k Harrymu, klekl si na kolena a levou rukou pootevřel Potterovi ústa a pravicí nalil obsah lahvičky do chlapcových úst, donutil jej polknout a vrátil se na své místo do kruhu Smrtijedů.

Během chvíle v sále zavládlo hluboké ticho. Potom se chlapcovy oči začaly s nesmírnou bolestí otevírat. Začal křičet. Až si všichni museli zakrýt uši.

Kostidrtící lektvar. V této chvíli se Snape nenáviděl víc jak kdy v životě. A nebyl to lehký pocit, když zvážíme to, že se nenáviděl prakticky pořád.

Kostidrtící lektvar byl dokonalým lektvarem pro tuto bastardskou hru. Dokázal oběti zlámat kosti na malinkaté úlomky, doprovázené přišernými bolestmi při každém pohybu, jako dýchání, a potom kosti znovu bolestivě zahojil, jako opravdu bolestivý a rychlý kostihoj. Nepůsobilo to nevyléčitelné zranění, ale bylo to stejně bolestné, jako když si odpykával trest s Doloris. Snape to věděl. Sám to zkoušel.

Chlapec mu po tomto už nebude nikdy důvěřovat. Na druhou stranu nebude tu čas na odpuštění nebo zapomenutí , ani pro omluvu. Potter umíral. A on-Severus Snape umíral s ním. Byl to fakt, ohromující a přízračný, ve kterém Snape hrál roli špatného a Potter dobrého. Ale na tom by nezáleželo.Vůbec.

Zatím co se chlapcův křik zastavil, jeho oči zůstaly zavřené. Pouze jeho dýchání dokazovalo, že chlapec stále žije.

"Výborně, profesore, jsem ohromen!" v jeho očích se spokojeně zablýsklo. "Nemůžu uvěřit, že se tvá fantazie takto rozvíjela během těch let co jsi strávil s tím starým imbecilem milujícím mudly.

Během krátké chvíle si byl Snape jistý, že by na toho bastarda nejradši nasměroval hůlku a okamžitě ho zabil. Ne! Ale ještě než mohl dát ruku s hůlku k tělu, představení pokračovalo.

Přišlo třetí kolo a Snape stále nevěděl co dělat, jak zachránit umírajícího chlapce.

Měl by přemýšlet o dalším kouzle na mučení. Kdyby použil to samé kouzlo znovu, Temný pán by ho potrestal Cruciatem, nerad se totiž nudil. Ale co by mohl použít? Nechtěl chlapce ještě víc zranit. Ale musel něco říct. Možná použít nůž. Bylo to bolestivé, ale nemělo to dlouhotrvající efekt. Deset sekund, víc ne. Maximálně dvacet.

Teď bylo opět jeho kolo.

« Culter » řekl, odvracejíc pohled od chlapce, držíc chvějící hůlku v rukách.

Křik byl hlasitější, než kdykoliv předtím. Trval skoro jednu minutu. Jak? Proč? V jakém pekle se to objevil? Zkusil kouzlo zastavit, ale nemohl. Proto si připomínal, že mučení nožem spojené s kostidrtícím kouzlem, které použil Nott, způsobí oběti několikahodinové vážné následky. Pro Merlina, už v tom nemohl pokračovat. Chtělo se mu umřít studem. Tady. Teď. Cítil se, jako by s nekonečným křikem umíral.

"Snape! Dnes jsi opravdu úžasný!" slyšel Voldemortovy sova, jako by je zakřičel. "Lepší než kdykoliv předtím."

Přitakal a podíval se na malé chvějící se tělo před ním.

Najednou se chlapcův hlas uklidnil. Potter už nedýchal.

"Ale ne" zašeptal si pro sebe Snape stejně jako další Smrtijed zvedající svou hůlku.

"Stop!" zakřičel Voldemort. "Já jej chci zabít!" připojil se k nim po tom co vstal a udělal jeden krok dopředu.

Teď byl Severus naprosto zoufalý. Voldemort ho jde zabít, věděl to, a nemohl s tím nic udělat.

Voldemort se zastavil vedle těla z kterého už vyprchal skoro veškerý život a kopnutím jej převrátil na záda.

"Ennervate" řekl s hůlkou namířenou na chlapce.

Nehýbal se. Snape ztuhl. Co to jen udělal?

"Vím, že jsi při vědomí, Pottere." řekl Voldemort ldovým a nemilosrdným hlasem."Chci si s tebou ještě promluvit předtím než tě zabiju."

Chlapec otevřel oči. Snape si oddychl. Byl živý!

"Ale já nemám v ůmyslu tě poslouchat, Tome. Nestarám se o to co mi chceš říct. Zabij mě a ukonči toto divadlo."

Severus mohl jeho slova sotva slyšet. Potterův hlas byl po dvouhodinovém křičení tak chraptivý a slabý. Ale on sám slabý nebyl.

"Jak chceš," Voldemortovi se po tváři rozlil zlomyslný úsměv a pozvedl hůlku. Ale Snape byl o něco rychlejší.

"Stupefix" zakřičel s hůlku napřaženou k Pánovi Zla a udělal jeden krok směrem k chlapci aby mu mohl pomoct, jak nejrychleji to bude možné.

Ale kouzlo bylo zablokováno štítem Pána Zla. Štítem? Snapeovi zamrazilo. ŠTÍTEM? Ne...

V dlaší chvíli byl už rozplácnutý na zemi omráčený jeho ex-kamarády.

"Profesore Snape! Jaké předpokládané překvapení." usmál se zvrhle největší bastard s krutým zajiskřením v očích. "Nakonec, našel jsem špeha-jsi to ty, jak jsem se domníval. Není to tak, Luciusi?"

Jeden ze Smrtijedů přitajkal a Voldemort pokračoval.

"Podezíral jsem tě, věrný služebník Brumbála- milovníka mudlů, hloupý přívrženec Strany světla, i přesto, že jsi byl mučen Bystrozory a byl zavřen šest měsíců v Azkabanu...Nechápu tě" upřel na něj pohled. "Byl jsi tak silný. A i tak jsi mne zradil. Jsem ohromený. Dnes během krátké chvíle jsem věřil, že jsem neměl pravdu. Ty kouzla a lektvar! Líbily se ti, Pottere?" Obrátil pohled zpět k chlapci.

Během toho, co mistr lektvarů dítě sledoval se Potter nezdál, že by Voldemortovy slova zaregistroval, jeho oči upřeně sledovaly ty Snapeovy. Muž náhle pocítil potřebu chlapci před svou smrtí něco říct. Zvedl ruku k obličeji a sundal si masku. Dlouhou chvíli se na sebe jen dívali, beze slov. Snape Voldemortovy slova slyšel, ale nemohl je pochopit.

S očima naplněnýma starostmi sledoval chlapce.

Kluk umíral. Snape si tm byl jistý. A on umíral spolu s ním, s Chlapcem-kterého-nenáviděl-celé-ty-dlouhé-roky. A nemohl pochopit své předešlé pocity. Proč ho nenáviděl? Jak mohl nenávidět tohoto chlapce? Jak mohl být takový tvrdohlavý idiot a nenávidět ho jen kvůli nějakým starým a stupidním vtípkům, které udělal jeho otec s jeho kamarády? Jeho otec už je mrtvý. Ten, který mu zachránil život. No, vzhledem ke všem faktům šlo i o záchranu vlstního života, ale i ptak mu Potter tehdy zachránil život. A Lily...Nenáviděl jejího syna po čtyři roky. Proč? Jak? Nemohl na tyto otázky odpovědět.

Civěl na chlapce, toho dobitého, umírajícího chlapce, a styděl se. Ty mučící kouzla...Kostidrtící lektvar...a Potter se nezdál, že by se na něj zlobil. Vypadal jako by přijal svůj osud, svoji blízkou smrt.

Nemohl mu nijak pomoct, ale zvedl ruku a prsty se dotkl chlapcovy tváře.

"Je mi to líto...opravdu moc líto...všechno," řekl.

Harry zavřel oči.

"Děkuji" zašeptal.

Z Voldemortovy hůlky vyšlehly provazy, v dlaší chvíli byl Snape spoutaný.

"Snape, tvůj čas vypršel. Myslím, že teď je tu vaše kolo, Pane Pottere. řekl Pán zla a zamumlal další kouzlo. "Erecto."

V další chvíli Harry stál na vratkých nohách tváří v tvář Voldemortovi.

Snape sledoval chlapce, ležícího poklidně před nepřítelem, úplně beze strachu. Voldemort se zdál rozzuřený, když sledoval mladého muže před svými nohami, který nebyl vůbec vyděšený, nebyl pokořený a nežádal o slitování. Bez toho aby ukzal svou slabost.

Ano, chlapec byl zmlácený. Byl fyzicky a psychicky týrán, ale jeho duše mu zůstala neboť přijal fakt, že umíral.

Snape se opět zastyděl. Chlapec byl velmi odvážný. Stejně odvážný jako býval jeho otec. Stejně odvážný jako chlapec s černýma očima který býval na stejném místě. Víc statečný jako on když byl v jeho věku.

"Myslím, že je načase abys to se mnou už skoncoval, co říkáš, Tome?" zeptal se náhle klidným, ale drsný hlasem. "Můžeš dokončit práci, kterou jsi před 14-ti lety pokazil.Teď tu už není žádná slabá mudlovská žena, která by ti v tom zabránila.V síni nastalo ticho. Vztek Temného pána byl téměř hmatatelný, ale chlapec nebyl vyděšený.

Voldemort se náhle uklidnil. Na tváři se mu usadil nepěkný úsměv.

"Velmi statečné, Pottere. Velmi nebelvírské. Ale já tě nechci zabít teď. Mám jiný nápad, jak s tebou skoncovat. Na mnohem delší umírání. Máme čas. Počkám si, až mě budeš žadonit o smrt. Nebo...možná ti dám na výběr jiný způsob života namísto smrti.Dám ti příležitost a čas aby jsi o tom popřemýšlel. A samozřejmě ti pomohu ke správnému rozhodnutí, k mému stylu života."

"NIkdy ti svou duši nezaprodám, Tome" odpověděl pevně Harry. Ale Voldemort tyto slopva vůbec nebral v zřetel.

"Uvidíme, Pottere" otočil se směrem ke Snapeovi. "Co s tebou mám udělat, můj drahý profesore?Pokud si dobře vzpomínám, nejsi tak odvážný jako tento mladý muž vedle tebe, nemám pravdu? Co říkáš na to, že by jsi s ním strávil nějakou dobu? Dva-tři týdny, možná víc? Zálaží na...ty víš na čem. Třeba bys mohl pana Pottera přesvědčit o tom, co by pro něj bylo nejmoudřejší.

Snapeovy oči se rozšířily.

"Kobky..."

"Správně, profesore. A..." upřel pohled na jeho sluhy, "myslím, že můžete pokračovat, ale dávejte pozor! Nezabíjejte je. Ne bez mého povolení." Voldemort se ušklíbl a opustil sál.

Kruh Smrtijedů se kolem nich znovu uzavřel. Po tom co kouzlo Erecto přestávalo působit, chlapec ležel stále zhroucený u Snapeových nohou. Nemohl ho chytit, protože byl svázaný. Byli tu, bez prostředků na záchranu. A Snape věděl, že toto je teprve jen začátek.

Když ho odvázali, zkontroloval jak si vede Potter. Byl v bezvědomí. To znamená, že teď bude na řadě on. Bezpochyby to bude mnohem delší a mnohem horší jako u kluka. Nakonec, byl zrádce.

Naneštěstí trvalo hodinu a půl než konečně stratil vědomí. Jeho ex-kamarádi byli velmi obezřetní v tom, co za kouzlo zvolí.

_________________________________________________

Vernone, ten kluk tu není" řekla Petunie nervózně svému manželovi.

Díval se zrovna po večeři na televizi.

"Umm" zamumlal, oči stále přišpendlené na obrazovce.

"Vernone!" zopakovala Petunie.

"Dobrá...co předpokládáš, že mám udělat? Jsem si jistý, že se vrátí někdy uprostřed noci. Že mu není hanba." odpověděl Vernon klidně."Nebo ho jeho nenormální přátelé odvezli. Naštěstí. Podívej! Podívej se na toho psa!" ukázal náhle prstem na obrazovku. "Vypadá úplně jako pes od Marge!"

Petunie se otřásla. Nenávidí zvířata, zvláště toho starého, odporného a zlého psa Marge. A byla znepokojená.

"Vernone, pokaždé když si ho šli vyzvednout, nás nějakým způsobem informovali...A dnes..Je půlnoc a..."

"A...?" Vernon byl podrážděný. Hloupá mizení toho kluka ho nezájímaly. "Jestli chce jít pryč, ať si zmizí. A já chci sledovat film."

"Ale my jsme jeho opatrovníci, Vernone. Jestli se mu něco stane, potrestají nás, nás! poslední slovo řekla plačtivě.

Vernon se zvedl z křesla a povzdechl si.

"Dobrá. Ale nechci ho hledat po celém městě. Jestli ho chceš hledat, běž si, ale já nikam nejdu!"

"Myslím, že bychom měli zavolat policii" zašeptala Petunie.

"Dobrý nápad" řekl Vernon s úšklebkem. "Doufám, že až ho najdou, nechájí si ho několik dní u sebe, co myslíš?"

"Já nevím" odpověděla váhavě.

"Co se ti nezdá?" zeptal se Vernon váhavě když sledoval zvláštní výraz v Petuniininé tváři.

"Já nevím" řekla znovu. Ale po chvli dodala, "mám takový zvláštní pocit. Velmi zlý pocit, víš... jako kdysi dávno..."

Vernon ji pozorně sledoval. Petunie stála vedle něj. Ruce se jí klepaly a její tvář byla bledá.

"Co...je ti dobře?" zeptal se Vernon opatrně.

Petunie zavrtěla hlavou.

"Ne, něco se stalo. Něco, jako když jsem s tebou šla poprvé do kina..."

Vernonův hlas se třásl když konečně našel opět řeč.

"Ty myslíš...ty myslíš že...."

Petunie přikývla.

Dlouho bylo v pokoji ticho. Oba se na sebe zamyšleně koukali. Nakonec se Vernon zvedl.

"Zavolám policii. Hned."

Poslední komentáře
03.06.2018 12:27:26: Ty dva si asi hodně vytrpí.smiley${1}smiley${1}
31.08.2008 21:34:23: Mě to přijde jako "Rok jako žádný jiný=A year like none other"...na stejný způsob,Severus má rád Har...
04.11.2007 22:51:04: Bomba!!! Ja som sa tu rozplakala smiley${1}
 
@ Copyright 2011 iisis. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of iisis.