...

HP-Šťastné dny v pekle

Kapitola devátá: Pátrání

Nejdřív bych se chtěla omluvit, že je to opět tak pozdě, ale měla jsem doma na týden francouzsku, o kterou jsem se musela starat, a potom jsem jela na další týden pryč, a po tom všem jsem na překlad neměla vůbec náladu. Ale tak to je teď už jedno, stejně si úvodníky nikdo nečte, nemám pravdu? :D Zatím vám sem dávám jenom půlku, druhá ještě čeká, na odbornou pomoc iisis..až potom pochopíte název celé kapitoly :P A taky to, že  ta druhá část je úplně o ničem :D
Ještě bych chtěla upozornit, že druhou část nejspíš nebudu dávat do dalšího článku, ale přidám to sem, takže sledujte novinky :)

Sám…už několik hodin příšerně sám… možná už několik dní? To Harry nevěděl. Byla mu zima a snažil se se stočit do co nejmenšího klubíčka, ale stále se třásl kvůli teplotě.

Chlad uvnitř i vně. Chlad všude.

Bylo těžké snášet samotu, temnotu a zimu místnosti. Snil o Snapeově společnosti, jejich diskuzích, důvěrnosti mezi nimi. Potřeboval jejich takzvané psychologické činy, které mu právě teď chyběly. Rozhodl se, že má psychologii vlastně rád. Pokud byla založená na spokojenosti?

Dveře zaskřípaly a otevřely se.

Smrtijedi. Jejich pohled se pro něj během těchto dnů stal dost známým. Vstoupili, jejich pláště za nimi vlály, jejich masky se v přítmí leskly. Harry se mimoděk ušklíbl, když jej chytli za ruce a zvedli ze země.

Zase bude mlácen.

Nebo něco ještě horšího. Avery byl mezi nimi. Harrymu vyschlo v ústech. Pokusil se polknout, ale jazyk se mu přilepil k patru a očekávaný strach mu sevřel hrdlo.

Když nakonec došli do místnosti mučení, už skoro propadal panice.

Nikdo tu nebyl. Ani Snape. Harry se cítil vlákaný do pasti a jeho znepokojení vzrůstalo. Co se stane? Není snad mrtvý, že ne?

Jeho panika jej uvnitř utápěla, každý smysl, každá myšlenka, každý prosící pocit v jeho hlavě… Pocítil náhlou a nesnesitelnou potřebu křičet, polapený ve svém vlastním vnitřním zmatku. Avery vytáhl břitvu.

Harry na místě ztuhl. Umře tu. Umře tu sám. Nebude tu nikdo, aby ho upokojil, vzal ho do náruče, aby se o něj postaral. Snape byl zcela jistě mrtvý. Sám jako on. Byl si jistý, že nemohl odolat. Ne, on by se neponížil k prošení nebo doprošování se, nikdy. Nemohl jen zůstat zticha, protože měl velkou chuť křičet, vyplakat svou bolest.

Zakřičel, když se břitva dotkla jeho kůže.

Bolelo to. Bylo to horší než Crucio: bezmocnost a beznaděj jejich práci jenom přídávala na účinku. Minulé rány, stále ještě bolestivé, se znovu otevřely. Břitva se zdála být neuvěřitelně horká, jako by jeho záda, žebra, hrudník, krk, nohy, všechno, všude, olizovaly plameny, když čepel pomalými a přesnými  pohyby přecházela tam a zpět.

Avery si jako vždy předtím sundal masku, a Harry mohl vidět známky dobře kontrolovaného šílenství a sadismu v jeho třpytících se očích a to jej ještě více děsilo. Posledně tu byl Snapeův pohled, aby tento sadismus vyvážil svým znepokojením, aby udržel některé jeho smysly v přítomnosti, ale teď, byl beznadějně sám, možná již napořád.

Nikdo nevěděl, že tam je.

Nikdo jej nemohl zachránit.

Rány a plameny.

Prsty roztahující řezné rány.

Pocity dávení. Tyto prsty přejížděly po jeho zraněních. Harry si byl jistý, že je to horší než znásilnění. Prsty pronikly do jeho masa a…

Křičel a křičel.

Toto nepřežije. Bolest nepřežije. Nemoc.

Ne, už ne. Už nikdy.

Už se neudržel na nohách. Jeho nohy se třásly a nakonec povolily. Někdo jej kopl do zad, až ve velkých bolestech spadl na kolena. Položil si dlaně na zem.

Něco mokrého a kluzkého… jeho krev. Krev byla všude, to mohl to vidět. Klečel ve své vlastní krvi. Ale teď…cítil, že mu tentokrát nedovolí umřít. Stále dokola jej uzdravovali, aby ho přinutili znovu prožívat ten pocit opuštěnosti a to díky jejich milosti.

„Výborně, výborně, Pane Pottere. Je skvělé znovu slyšet tvůj hlas. Skoro jsem zapomněl, jak kříčíš. Je to neocenitelný zvuk, to tě ujišťuji. A slibuji, že ti dám ještě spoustu dalších příležitostí křičet. K mé velké radosti.“

Harry mu nebyl schopný odpovědět. Byl němý. Podíval se na Voldemorta co nejvzdorovitěji, jak mohl. Koukali si z očí do očí.

V těch Voldemortových byl chlad a nenávist. V jednu chvíli si byl Harry jistý, že už tento typ pohledu někde zahlédl. Chlad a nenávist…ale… ve Vodemortově případě byly tyto dva pocity kontrolované a používané jako nástroje. Nebyly to skutečné pocity. Stejně tak jako samotný Voldemort nebyl skutečný. Jen oživlá mrtvola.

Harry sebou trhnul.

Nejlepší na Voldemortovi bylo něco pod-lidského, hrozivého a pečlivě vybraná lež sloužící v jedinému účelu: totální moc a kontrola nade vším.

Ne. Vůbec. Nebude kontrolovaný Voldemortem.

Nikdy. 

Snape se neodvažoval otevřít oči. Zoufale si přál zakrýt si uši. Každý Harryho výkřik ho k smrti mučil. Musel to být Avery se svou břitvou, pomyslel si. Harry byl s tímto psychopatem sám. Ten chlapce zabije.

Zoufale si přál tam být. Věděl, že Harrymu svou přítomností pomáha, i když nechápal proč.

Harry…

Chlapec zcela jistě věřil, že je mrtvý. Byli oddělení, možná už navždy. Už nikdy neuvidí Harryho starostlivou tvář, už mu nebude slibovat hloupé věci, už mu nikdy nebude vyprávět o svých rodičích nebo školních letech. Neuslyší Harryho moudré připomínky.

Šťastné dny skončily. Temnota vše pokryla.

Po tom, co chlapcův srdcervoucí křik ustal, začal Snape ještě lépe chápat jejich tzv. psychologická fakta z minulých dnů. Když byl Harry u něj, po prvé za svůj život nebyl sám. A poprvé v životě pochopil, co to znamená s někým sdílet život. Někomu patřit.

Stejně jako s Quietusem, byl osamělý, i když byl se svými kamarády, nebo s Albusem… Něco, co mu vždy chybělo a on si mohl jen představovat, co to bylo.

Když byl dříve sám, nikdy necítil nepřítomnost nebo potřebu něčí společnosti…  nebo možná ne nikdy, ale hodně zřídka, když byl zrovna sužován vzpomínkami nebo nepopsatelnými a děsivými nočními můrami a musel jim čelit sám… ale teď, šílel z pocitu být sám, být bez Harryho.

Mohl si snadno představit chlapcův stav, po skoro šesti hodinách mučení, rány, krev, bezvědomí, bezmocný a sám, na zemi v nejaké vzdálené cele…

Kdyby Harry byl tady… Určitě by jej nebyl schopný uzdravit, ale měli by alespoň šanci sdílet bolest díky společnosti toho druhého.

Snape se hořce zasmál. On, bývalý Smrtijed, jeden z nejtrénovanějších kouzelníků, byl tak slabý a bezmocný!

Skrávajíc svou tvář do dlaní se znovu tázal sám sebe na změny, které se v něm udály během posledních dnů, jak on, neochotný, ale zavázaný ochránce Harryho Pottera, se dostal do role vystrašeného a znepokojeného rodiče. Pokl. Zvláštní. A tak…přirozené.

Ostatně, musel si to přiznat: tyto změny nebyly jen náhodnými následky jejich společného osudu. Ano, jejich osud hrál v této změně jistou roli, to bylo nepopíratelné, ale Harryho charakter a povaha, odvedly také svou práci.

Nejdříve Harry přijal jeho omluvy, bez dalších připomínek. Opravdu mu odpustil všechno to, co mu němu Snape udělal. Potom od začátku dával najevo skutečné znepokojení, když viděl stav, ve kterém se profesor nacházel. Nikdy nechtěl vysvětlení Snapeových pocitů, jen je prostě přijal a nabídl své vlastní. Nikdy neprotestoval, ať už to bylo cokoliv.

Jak mohl být chlapec tak citlivý? Byl tak mladý a…  vyrostl prakticky v poušti pocitů, opovrhovaný, odstrokovaný, ignorovaný… měl by z něj být buď totální bastard, nebo tupý blázen, stále si stěžující na bídu svého života, oplakávajíc ztracené příležitosti… Měl by být zraněný, a zcela neschopný přijmout nebo sám věnovat někomu jakékoliv positivní emoce. A přesto takový nebyl. Mohl taková být, ale přesto nebyl. Neozdíl od Největšího Bastarda, jehož smrtelná nenávist k celému světu byla způsobena dětstvím podobným tomu Harryho.

Voldemort pohrdal světem a distancoval se od něj, a jediné věci, pro které žil byla pomsta a nenávist.

Harry přijímal a znepokojoval se pro věci kolem sebe, a jediná věc, kterou hledal, byla vzájemnost. Zoufale si přál být nekým přijatý.

Nejenže přijal svou situaci, ale také jeho, lektvarového netvora. A on, stálý samotář, nemohl zabránit tomu, aby jej na oplátku přijal také.

Teď si byl Snape jistý, že by se nakonec stalo to samé, kdyby sal Harrymu šanci už dříve… Šanci, kterou mu nikdy neposkytl. Ale v této chvíli už bylo pozdě na lítost.

Snape si zhluboka povzdechl. A učinil třetí přísahu za dobu, co jsou v této díře: pokud se jim povede uprchnout, poskytne Harrymu vše, co si zaslouží. Bude mu věnovat pozornost. Pohodlí. Domov.

Rodinu

Dny…

Mučení…

Výkřiky…

To vše se zdálo být jen jedním velkým procsem bez konce a důvodu. Byl to osamocený proces. Stále sám.

Sám na Harryho křik, a sám na soustavnou podporu chlapce při každodenním mučení.

Nemůže to být horší, myslel si prvně. A přesto stále bylo.

Pak přišel den, kdy byl odvlečen z cely, do komnat v prvním patře. To znamenalo, že se Voldemort rozhodl, že mučit Harryho samotného bylo příliš nudné. Snape byl kvůli nedostatku jídla a nepokojnému spánku tak slabý, že nemohl sám normálně hýbat svými nohami a tak jej Smrtijedi museli celou dobu nést. Sama situace byla tak ponižující, až se Snapeovi zoufale chtělo umřít hanbou.

A v komnatě dostal Snape svůj první opravdový a skoro nesnesitelný výprask. Jen údery, žádná kouzla nebo lektvary. Trvalo to několik hodin. Střídalo se na něm deset Smrtijedl, jeden po druhém a když poslední skončil, první znovu začal. Oblečení mu roztrhali, jeho jediná přikrývka byla byla jeho krve, stejně jako jeho pohmožděniny a poranění.

PO chvíli si uvědomil, že sténá. Potom se rozbrečel. Pak začal křičet. Ale nakonec, křik přešel v naříkání chraplavým hlasem ležíc ve své vlastní krvi a zvratcích.

Všechno jej bolelo. Nemohl pořádně dýchat. Když si myslel, že už nemůže vymyslet nový způsob, jak způsobit bolest, přišel Malfoy s jeho obvyklým kladívkem.

Trnul hrůzou, když jej dva bastardi zvedli a srazili na kolena vedle stolu. Nemohl se už ani bránit. Jen otupeně sledoval třetího, jak mu rychlým upoutávacím kouzlem připevnil ruce ke stolu. Přesně věděl, co teď přijde. KDO přijde.

Nemohl tomu uvěřit. Tento muž byl jeho přitelem. Dokonce nejlepším přítelem. A teď…

Nikdy jej záměrně nezranil, ani když změnil strany. Vždy se o jeho syna staral po celou dobu, co byl Draco ve škole… Přes všechno, co se kdy stalo, zůstali přátelé… nebo si to alespoň myslel.

Důkaz jeho omylu stál přímo před ním. Snape se otočil a odvrátil svou tvář z Malfoyova pohledu. Teď toto bolestivé kouzlo osobně vyzkouší. Ne že by to chtěl.

První rána přišla nečekaně. Oči se mu protočili a v ústech zacítil kovovou chuť. Krev. Kousl se do jazyka. Bylo to horší než se zdálo. Bylo štěstí, že se nepomočil. I když před několika minutami si byl jistý, že už nemá dost ani na křik, zařval, silně stiskl víčka k sobě a soustředil se na svůj dech. Už nikdy nechtěl vidět své ruce. Nikdy. 

Když byl jeho první prst zlomený, dal mi Lucius malou pauzu.

„Co si myslíš o tomto kouzle?“ zeptal se jej Voldemort se zvláštním výsměchem. „Bál jsem se, že už nikdy neuslyším tvůj hlas… Ale Lucius ma SKUTEČNÝ talent donutit tě otevřít pusu, můj profesore. Alespoň může mladý Potter slyšet, že jsi stále naživu.“

Zprvu tato poslední věta u zničeného Mistra lektvarů způsobila obrovskou úlevu. Harry bude vědět, že je stále naživu! Ale o chvíli později už si tím nebyl tak jistý. Je možné že tato informace jeho bolest zmenší. Anebo ji jen zvýší? Dech se mu zničehonic zasekl v hrudi. Harry ho mohl slyšet, a chlapec věděl, že byl schopný snášet různou bolest aniž by vydal hlásku. Co by si pomyslel o tomto křiku? To dítě bylo tak soucitné…

Ještě předtím než Malfoy levou rukou dokončil svou práci, Snape omdlel. Místo svého oblíbeného ‚ennervate‘ se Temný pán rozhodl použít jeden z lektvarů lektvarového mistra. Vigilae lektvar. To bude dost zlé, pomyslel si Snape napůl v bezvědomí. Nehledě na to, že další lektvar, který mu Voldemort nalil do krku byl Dolorem Facio. Snape byl překvapený, že ho Voldemort nepoužil už dávno. S kombinací Dolorem Facio a Cruciatem můžete kohokoliv mučit tak dlouho, dokud se nezblázní… jako Longbottomovi, kteří byli tímto způsobem také mučeni. Tento lektvar byl vytvořen aby přerušil spojení mezi neurony, které zabráňují mozku zbláznit se z té nesnesitelné fyzické bolesti ztrátou vědomí nebo znecitlivění nervového systému.

Byl to jeden z jeho vlastních objevů. Objevil jej, když pracoval v Institutu pro výzkum léčebných lektvarů. Jak ironické!

Mistr lektvarů věděl, co přijde.

Chvíli nebyl schopný ze sebe vydat sebemenší zvuk. Magická pouta povolila a on spadl na zem. Při vědomí. Zatracená Vigilae.

V další chvíli na svém rameni ucítil opatrný a pozorný dotyk něčí ruky.

Pro…profesore?“ někdo na něm brečel a jeho horké slzy smáčely jeho nahou kůži. Byl to Harry.

Slyšel Smrtijedy nařídit chlapcovi, aby jej odnesl do cely. I přes svou slabost se pokusil postavit, dojít tam po svých. Nebylo to lehké. Ale nějak se jim to povedlo.

Velké hnědé dveře se za nimi zaklaply. Za NIMI! Byli znovu spolu.

Se zbytky sil se Snape odplazil do svého známého rohu, posadil se a opřel se o zeď. Po tom co popadl jejich ubohou deku, jej Harry vrávoravě následoval. Poklekl vedle profesora a opatrně nahému muži oblékl vlastní svetr. Snape nemohl ani protestovat. Díky lektvaru byl při vědomí, ale nebyl doopravdy vzhůru. Nechtěl, aby to chlapec udělal, ale nemohl mu v tom zabránit.

Harry mu opatrně natáhl svetr přes hlavu. Potom zvedl jednu jeho ruku, aby ji strčil do rukávu, když zahlédl jeho prsty. Snape si všiml, že nemá daleko k tomu, aby omdlel. Harry, se zbytky své vůle, vsunul co nejopatrněji nerozeznatelnou část těla do rukávu. Potom i druhou, dokud nebyl Snape oblečený.

Svetr byl neuvěřitelně špinavý a plný krve. Ale byl i teplý, díky teplu živého těla… Harryho těla. Nebo byl teplý kvůli chlapcově pozornosti?

Snape nevěděl, kdy Harry začal vzlykat. V momentě, kdy si všiml jeho prstů? Jeho těla? Že byl při vědomí?

Harry popadl profesorovy nohy a přitáhl si je k hrudi („Kvůli udržení tepla…‘ zašeptal skrz pláč) a opatrnými pohyby kolem nich ovinul deku.

Stále vzlykal, když se přitiskl blíž ke Snapeovi a obtočil kolem něj své paže.

Dlouhou, velmi dlouhou dobu, nemohl přestat vzlykat. Snape jej chtěl pohladit po hlavě, ale kvůli strachu z bolesti ze svých prstů, se rozhodl to nedělat.

„Všechno bude v pořádku, Harry,“ zamumlal po chvíli. „Už můžeš přestat. Nemusíš plakat.“

„Nemusím?“ odpověděl chlapec slabě. „Proč nepotřebuju plakat? Mám na to skvélé důvody, pane.“

Na tuto poznámku nebyla žádná odpověď. Harry měl pravdu.

„Máme také důvody k radosti,“ povdechl si profesor. „Jsme znovu spolu.“

„Jste rád, že jste se mnou?“ chlapcův hlas byl plný naděje.

„Pottere, pro lásku boží, neříkal jsem vám to snad už? Ano, jsem rád, že s tebou jsem. Ve skutečnosti, zdálo se to být šíleně dlouho, co jsme byli oddělení,“ cítil trochu zlosti, ale jeho hlas byl tak slabý a chraplavý, že z něj vyšel jen tichý šepot. Kolem něj se znovu ovinuly paže a jeho zlost zmizela. „Pokud si dobře pamatuji, říkal jsem ti něco o mém domově o nabídce být se mnou a názor jsem nezměnil. Stačí to k tomu, aby ses uklidnil?“

Harry se náhle začervenal.

„Víte, pane, já… když jsme byli oddělení, přemýšlel jsem, jestli jste to myslel vážně, nebo ne…“

„Jak jste jistě postřehl, pane Pottere, já jsem vždy vážný,“ pokusil se promluvit chladným hlasem, ale nepovedlo se mu to. Harryho ústa se roztáhla v lehkém úsměvu.

„ Myslel jsem si to ve škole. Ale od té doby, co jsme tu společně, všiml jsem si dalších rysů vašeho charakteru, profesore.“

„Jako například…?“

„Ehm…no…,“ Harry nevěděl, co odpovědět. „Občas vtipkujete…“

„Občas. Ano. Ale nežertuji, když mluvím o důležitých věcech. A tvoje přání domu a opravdové rodiny, je jednou z nich.“

„Chcete říct, že…?“

„Přesně,“ přikývl profesor. „I když mám strach, že nebudu mít nikdy příležitost to dokázat.“

„To není podstatné, pane,“ Harryho hlas byl sotva hlasitější, než šepot. „Vědomí, že… mě chcete, je pro mě dostačující,“ po několika minutách dodal, „ne, není to jen ‚dostačující‘.Znamená to pro mě všechno.“  

_______

Percy byl nervozní. Nechtěl toto dělat, nesnášel čmuchaly. Měl strach z kolegů, kteří by jej mohli přistihnout při štourání se v tajných složkách a také byl naštvaný, protože už dva dny nemohl nic najít.

Možná že hledal na špatném místě. Chtěl o tom zatraceném Nightmare Manoru něco vědět, ale v normálních dokumentech se o něm vůbec nezmiňovalo. Musel najít jiný způsob, jak tento problém vyřešit. Jeho otec se zmínil, že Manoir bylo místo důležitých shromáždění následníků Vy-víte-koho. Takže bude muset hledat ve složkách Smrtijedů. Ale zrovna ty byly striktně důvěrné. Většina z nich byla v Přísně tajném oddělení.

Další dokumenty, trochu legálnější, byly složky bystrozorů. Druhá strana té samé mince. Nezakázaná strana té samé hry.

Měl skvělý nápad. Potom co vytáhl obrovské množství BY (bystrozorských) dokumentů a zaklel je kouzlem Revelo (‚Revelo Nightmare Manor!‘ – byla to speciální verze kouzla, kterou sám vymyslel a na kterou byl patřičně hrdý), mohl vidět, jak se náhle papíry začaly velkou rychlostí otáčet, až se před ním nakonec dokument rozevřel. Obklopovala jej světělná, zelená aura.

SNAPE, Quietus Salazar –bylo napsané nahoře.

Percy vytřeštil oči. Snape, a bystrozor? To má být vtip? Nebo to vylepšené Revelo nebylo tak účinné, jak si myslel? Pokrčil rameny. Ať to mělo jakýkoliv důvod, prohlédne si dokument, a pokud se ukáže jako chybný, bude muset zkusit jiný způsob hledání.

SNAPE, Quietus Salazar – přečetl si znovu a najednou si něco uvědomil: to jméno nepatřilo umaštěnému Mistrovi lektvarů. Ten byl Severus, nebo ne? Ne, BYL to Severus, bez žádných pochyb. Ale potom, kdo byl tento další Snape?

Najednou jej zvědavost podnítila k otevření složky. Byl to dost obsáhlý a nudný spis, ale Percy byl na podobné složky zvyklý a tak mu nečinilo potíže z nich rychle vybrat to podstatné. Pustil se do čtení a vzal si kousek pergamenu a brk, aby si popřípadě mohl dělat poznámky.

OOO

OOO

ID : 03960881010

Datum/místo narození: 02/04/1960, Snape

Datum/místo úmrtí: 02/12/1979, Nightmare Manor (místo nenámé)

‚Takže je mrtvý… A to byl tak mladý…‘ pomyslel si Percy. NA tomto místě, které hledá. Ale ta složka ukazovala ‚místo neznámé‘. ‚Zatraceně!‘ Ale jeho pozoruhodnost jej donutila číct dál.

Otec : SNAPE, Severus Salazar

          ID otce: 0392856457

          Datum/místo narození otce: 05/11/1928, Snape

          Datum/místo úmrtí otce: 04/11/1981, Snape

Matka: NOBLESTONE, Quirke Athéna

           ID matky: 0493112539

           Datum/místo narozenímatky: 02/02/1931, Pré-au-Lard

           Datum/místo úmrtí matky: 04/11/1981, Snape

Stejné datum a stejné místo úmrtí jako u otce. Zajímavé. To by mohlo být něco víc než jen náhoda.‘

Jiný(í) člen(ové) rodiny :

Bratr: SNAPE, Severus Nobilus

         ID bratra: 03958912111

         Datum/místo narození bratra : 05/03/1958, Snape

         Datum/místo úmrtí bratra : ((živý))

Takže tento chlápek byl bratrem toho umaštěného bastarda! A…Snape je mladší jak mí rodiče?‘ Percy byl v šoku. Vždycky si myslel, že Mist lektvarů je starý a zlý bastard. Ale 37 let, to nebyl starý!

Rodinný stav: svobodný

NKÚ : V, 100 (cert. č. 14/1976)

OVCE : V, 100 (cert. č. 14/1978)

BY : V, 99.3 (cert. č. 2AU/1979)

Zdálo se to být neskutečné. On sám dosáhl jenom 94 na NKÚ a 94,1 na OVCÍCH. Jak se mohl někdo dostat na 100? Percy mu záviděl. A pak si vzpomněl, že je chlapec mrtvý. A on je naživu. VELIKÝ rozdíl.

Podrobnosti :

1971 – Bradavice, BŠČK

1976 – NKÚ nejvyšší výsledek

1978 – OVCE nejvyšší výsledek

01.09.1978 – Oficiální bystrozorský ministerský výcvik (ByE2245/IN/322/1978)

01.02.1979 – Jmenován bystrozorem (pozice: první třída) (Jm12/IN/310/1979)

21.03.1979 – Výpověď, opustil Ministerstvo (Poz24/IN/311/1979)

01.04.1979 – podozření z aktivit FŘ (viz FŘP112/IN/44/1979)

„FŘ? Co to může být?“ divil se Percy a informaci si zapsal. Na tohle se podívá později.

02.12.1979 – smrt (cert. č. S-13342/3/1979)

Poznámky :

1. Odporučení k bystrozorskému výcviku Heroldem Winstonem Potterem (OP: 039203345129)

„Jedno překvapení za druhým. POTTER odporučil bystrozorský výcvik SNAPOVI? Co to má zatraceně znamenat?“ Percy si připadal jako hlupák…a ten pocit se mu nelíbil…

2. Nejspíše zavražděný Voldemortem v Nightmare Manoru (místo neznámé), na základě výpovědi SNAPEa, Severuse Nobiluse, ID: 03958912111, pod Veritaserem (připravil STOLL, Nicholas, ID 0393902354, PM cert. č. PM10H/14/1971) (cf.: Inter/ SNAPESN/134/MM/12/1981; MM/76/1982; MM/92/1982)

Percy polkl. Byl tam Nightmare Manor. A jiné věci. Jeho profesor byl nepochybně smrtijedem. Existuje důkaz: dokumentace označená jako SJ (smrtijed). A ten bastard tam byl, když jeho bratra zabili, pravděpodobně byl sám jedním z jeho vrahů. Prcymu vyschlo v krku a znervózněl. Brko se jenom kmitalo, když si to všechno opisoval. Snape, všemi nenáviděný Zmijozel je smrtijedem. Jak mu mohl Brumbál dovolit učit? Musí si o tom promluvit s bratry, všemi třemi a taky s Ginny! Musí je varovat! Pak se násilím uklidnil. Teď má práci. Pokračoval.

3. Podezření s možné bystrozorské aktivity ve FŘ. Při výslechu to popřel. (viz FŘ/SNAPEQS/IN)

Oh, opět to FŘ.’

4. Rodina podezřelá ze Smrtijedských aktivit – nedoloženo. (viz SJ/SNAPESS/IN, SJ/SNAPESN/IN, SJ/SNAPEQA/IN)

Větší šok.‘Vážně zajímavá rodinka. Tři smrtijedi a bystrozor. Bystrozor, který podal výpověď a byl podezříván v souvislosti toho FŘ.‘ To FŘ muselo mít co dočinění s Voldemortem, něco zakázané a pravděpodobně nebezpečené: to bylo jasné z toho, jak se o tom ve spisech zmiňovali.

Přiložené spisy :

NKÚ, OVCE, BY certifikáty

Výpis z výpovědě SNAPEa, SN (Test/SNAPESN/134/SJ/01/1982)

Záznam okolností smrti Quietuse Snapea

Oh, pomyslel si Percy. Konečně něco zajímavé…

OOO

OOO

Snape : Můj otec si přál, aby se stal Voldemortovým stoupencem.

Vyslýchající : Co si myslel o přesvědčování vašeho otce?

S : Několikrát ho odmítl. Nakonec se otec rozhodl donutit jej k tomu fyzickým mučením a vzal jej přímo k Voldemortovi.

I : kdy?

S : 2 prosince 1979.

I : Kde ?

S : V Nightmare Manoru.

I: Kde je tato pevnost?

Dobrá otázka. Pokud bude mít štěstí, dostane odpověď.

S : Neznám přesné místo. Předpokládám, že je to na severu Anglie, nebo ve Skotsku.

Neměl štěstí.

I : To víme…CO se tam stalo?

S : Byl fyzicky týraný kozly celých pět hodin. Ale nepovolil. Nakonec se jej Voldemort zeptal, jestli se k němu přidá. Odmítl. Pak na něj Voldemort seslal Smrtící kouzlo a on zemřel.

I : Podílel jste se na mučení?

S : Ze začátku ano. Myslel jsem, že najdu způsob, jak jej zachránit. Potřeboval jsem čas. Po pátém kole jsem si uvědomil, že jsem bezmocný. A potom jsem odmítl pokračovat v jeho mučení. Otec na mě několikrát seslal Cruio, ale Voldemort mu zakázal mě zabít…

OOO

OOO

Och, jak dojemné… umaštěný bastard chtěl někoho zachránit! Neuvěřitelné! Ale… jeho výpověď byla pod Veritaserem, takže to znamenalo… no dobře… nakonec byl to jeho bratr… Percy pokrčil rameny.

Hledání mu v ničem nepomohlo. Možná až zítra.

Percy si povzdechl a přerovnal papíry, aby je mohl uklidit zpět na své místo, když něco zahlédl za složkou ‚SNAPE, Quietus Salazar‘.

Navrchu bylo napsáno ‚SNAPE, Severus Nobilus‘.

Pokud byl v šoku předtím, teď byl úplně zkamenělý. Podle minulého dokumentu věděl že ten bastard byl Smrtijed. A teď mohl jeho složku vidět mezi těmi BY. Co se mohlo stát?

Najednou zapomněl na cely Nightmare Manor. Chtěl si tuto složku přečíst za každou cenu. Ale už se chystal jej otevřít, všiml si najednou nazelenalého světla kolem dokumentu. Kouzlo které seslal! Och, teď už to bude pravděpodobně vědět!

Dychtivě složku otevřel.

OOO

OOO

ID : O3958912111

Místo/Datum narození : O5.03.1958, Snape

Místo/Datum úmrtí : ((naživu))

Otec : Snape, Severus Salazar

ID otce: 0392856457

Místo/Datum narození otce: 05.11.1928, Snape

Místo/Datum úmrtí otce: 04.11.1981, Snape

Matka : NOBLESTONE, Quirke Athena

ID matky: 0493112539

Místo/Datum narození matky: 02.02.1931, Pré au Lard

Místo/Datum úmrtí matky: 04.11.1981, Snape

Další člen(ové) rodiny:

Bratr : SNAPE, Quietus Salazar

ID bratra: 03960881010

Místo/Datum narození bratra: 02.04.1960, Snape

Místo/Datum úmrtí bratra: 02.12.1979, Nightmare Manor (místo neznámé)

Rodinný stav: svobodný

‚Takže se nikdo nechtěl oženit s tím umaštěným, zatrpklým bastardem s křivým nosem‘, usmál se Percy škodolibě.

NKÚ : V, 95,2 (cert. č. 22/1974)

OVCE : V, 94,6 (cert. č. 21/1976)

ML: V, 100 (cert č. 1ML/1/1978)

Tato rodina mě začíná štvát se svými výsledky. Profesor se nezdá být stejně chytrá jako jeho bratr, ale jeho výsledky byly i tak vyšší jak ty Percyho. Pocítil silnou frustraci.

Podrobnosti :

1969 – Bradavice, BŠČK

1974 – NKÚ nadprůměrný výsledek

1975 – pokročilé studie za mistra lektvarů na BŠČK pod dozorem Agiluse O´Pecka (OP: 03913567344)

O’Peck! Otec a matka mu vyprávěli spoustu historek o starém profesorovi lektvarů, který NEBYL ředitelem Zmijozelské koleje, a ve skutečnosto, nebyl ani Zmijozel. Byl to Nebelvír… a přijal nechutného Zmijozela jako učně? Život byl jen zřídka logický.

1976 – OVCE nadprůměrný výsledek

01.09.1976 – práca pro Institut pro vynalézání léčivých lektvarů

Smrtijed a léčivé lektvary? Společně? Divné.

1977-1981 – podezření ze smrtijedství (viz. MM28103/IN/03/1977 v přiložených spisech)

01.14.1978 – Jmenován Mistrem lektvarů (dosáhnutý level: první)

01.09.1978 – Jmenován profesorem lektvarů na BŠČK

02.12.1981 – zadržen bystrozory BY2301, oficiálne vyslýchán BY781, BY910 et BY1103 (záznamy č. DET14/1981, DET22/1981, DET98/1981, DET119/1981, DET255/1981, DET376/1981, DET388/1981, DET401/1981, DET455/1981, DET475/1981, DET544/1981, DET591/1981, DET3/1982, DET9/1982, DET13/1982, DET16/1982, DET22/1982, DET43/1982, DET65/1982, DET76/1982, DET88/1982, DET97/1982, DET113/1982, DET127/1982, DET156/1982, DET178/1982, DET201/1982)

Tolik zápisů? Znamená to, že byl Snape vyslýchán tak často? Určitě vždy vše popřel. Ale… Byl pod veritaserem, ne? Takže… proč bylo nutné jej tak často vyslýchat?‘ Percy pokrčil rameny a pokračoval ve čtení.

29.01.1982 – potvrděná smrtijedské aktivita, odeslán do Azkabanu (odsouzění č. AZ/IN/39/MM/1982)

„Musí být náhoda, že je tenhle spis tady, mezi spisy bystrozorů. Ale šťastná náhoda,“ hloubal Percy. Takže Snape byl v Azkabanu. To správne místo pro něj a jemu podobných.

01.07.1982 – Proces obnoven BRUMBÁLEM, Albusem (ID: 03834119801)

04.08.1982 – propustěn z Azkabanu (dok č. AZ/SORT/1/1982)

‘COI ? BRUMBÁL ?’ Percy nevěděl, čemu věřit.

01.09.1982 – znovudosazení na pozici profesora lektvarů na BŠČK

1985 – znovudosazení na pozici Mezinárodního Mistra lektvarů (č. 2808/1985)

1995 – podezření ze smrtijedských aktivit (viz. MM21/IN/03/1995)

STOP!‘ Percy si přál zvednout se a běžet domů, nebo ke svému otci s těmito informacemi. Brumbál neměl pravdu. Bránil toho bastarda, i kdžy si to nezasloužil, a toto bylo odpověd, na jeho důvěru. Pokud byl Snape Smrtijedem před 14-ti lety, a je jím i teď, mohlo to znamenat jedinou věc: byl Smrtijedem po celou tu dobu, během celé jejich školní docházky. Otřásl se. Musel něco udělat. Mluvit se svým otcem. S Ministrem. Brumbálem. Se všemi. Vytisknout PRAVDU v Denním Věštci: ten zatracený Bastard je Smitijed!

Musel zápasit o to, aby se uklidnil, předtím než bude pokračovat. Ne. Ministr stejně nevěřil ve Voldemortův návrat. Ale… Tento zápis byl něco jako důkaz, ne?

Co má dělat?

Percy se rozhodl. Stane se Bystrozorem. Je to nejlepší způsob, jak ochránit svou rodinu.

Detaily :

1. O podrobnostech získání a udržování titulu Mistra lektvarů  viz UMP/ SNAPESN/IN

2. O podrobnostech smrtijedských aktivit   viz MM/SNAPESN/IN

Přiložené spisy :

NKÚ, OVCE, ML certifikáty

Doznání smrtijedksých aktivit (Inter/SNAPESN/11/MM/01/1982)

Tady byl důkaz! Ale….tentokrát byl Percy úplně zmatený. Nechápal to. Byl Snape Smrtijed, nebo ne? Pokud jím byl, proč byl propuštěn z Azkabanu?

OOO

OOO

Vyslýchající : Jste Smrtijed?

Snape : Ano.

V :Jak dlouho jste sloužil Vy-víte-komu?

S : Tři roky.

V : Spáchal jste v jeho službách chyby?

S : Ano.

V : Vraždy?

S : Ano.

‚Přiznání MUSÍ být pod Veritaserem‘ pomyslel si Percy.

V : Přesný počet lidí, které jste zabil?

S : Dvanáct.

V : Jejich jména.

S : Joseph Galvany, jeho žena a dvě děti, Patricia Wrights, Cathrin Lighthouse, Andrew Waite, jeho žena a tři děti a tři mladí muži, neznám jejich jména.

‚Co…cože? Rodina Galvanů byla zabita tímto umaštěným, zasraným prevítem… Bylo to neuvěřitelné. Percy šokované potřásl hlavou. Najednou se cítil špatně. To nemohla být pravda. A přesto…BYLA. Jeho matka tomu nebude chtít nikdy uvěřit. Nikdy. Muselo by se mu povést propašovat dokumenty s sebou. Ale věděl, že bylo nemožné projít s takovými důležitými dokumenty kolem bezpečnostní hlídky. Znovu zakroutil hlavou.

V : Zabil jste je z radosti ?

S : Ne. Osm jsem zabil na Voldemortův příkaz. A tři muže jsem zabil při obraně Lily Evansové.

V : Byl jste během vražd pod vlivem Imperiuse?

S : Ne.

V : Takže jste je zabil z vlastní vůle?

S : Na Voldemortův příkaz.

V : Ale podřídil jste se mu ?

S : Ano.

V :Kolik jste seslal Nepromíjitelných?

S : 12 Avada Kedavra a 79 Cruciatu

BASTARD! Samozřejmě, že musel použít Crucio na Galvany…

V : Imperius ?

S : Nikdy jsem jej nepoužil.

Hm.To je zajímavé. Proč ne ?

V : Myslíte, že jste nevinný?

S : Ne, jsem zodpovědný za všechny činy zmíněné dříve.

Tato odpověď byla řízena sérem nebo svědomím? Určitě sérem…

V : Tvrdil jste, že jste to dostal příkazem.

S : Ano. Ale rozhodl jsem se svobodně, jestli se přidat k Voldemortovi. Udělal jsem to, co mi nařídil. Jsem vinný.

Ne, ne sérem. Nebyla tu položená otázka. To je neuvěřitelné, ale ten zatracený bastard se cítil vinný ze svých hříchů. Ummm…

V : Severusi Nobilusi Snape, jste prohlášen vinným z 12-ti vražd, 79 ověřených mučení a 91 užití Nepromíjitelných. Jste odsouzen k doživotí v Azkabanu.

OOO

OOO

Dlouhé minuty Percy seděl na židli, pohled upřený do prázdna.

Netušil, co si podít se vším tím, co dnes našel…jak to povědět svým rodičům…jak na to reagovat…

Vše se zdálo být tak zmatené a chaotické.

Percy se poprvé za svůj život cítil úplně bezmocně a nejistě.

Poslední komentáře
01.06.2008 17:31:07: Tak tohle je napínavý. Přidávám si další povídku ke svým oblíbeným.smiley Strašně se těším na další ka...
20.05.2008 21:56:39: Přečetla jsem to naráz a hrůzou sotva dýchám - můžou se odtamtud vůbec dostat se zdravým rozumem?! ...
05.05.2008 18:47:39: tuhle povidku mam rada, ale v posledni dobe uz je to takove "ohrane", porad do kola to same. Ted uz ...
04.05.2008 18:41:56: Jikita: Ale, však to nebylo myšleno ve zlém... Mission: hej, ty si ještě někdy stěžuj na nedostat...
 
@ Copyright 2011 iisis. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of iisis.