...

HP-Tam, kam patrím II

Kapitola šestnásta: Červená podnožka (časť druhá)

Dnešok zjavne zasvatím prekladom, čiže toto možno nie je jediná kapitola, čo dnes preložím, no či ju uverejním bude znovu záležať na počte komentárov :D táto kapitolka sa prekladala ľahko a asi prvá strana a pol je po česky, pretože som sa nedostala ku slovenskej klávesnici, no potom som si uvedomila, že bude jednoduchšie občas si vyhľadať nejaké písmenka než to celé prekladať do českého jazyka. ďalej je to teda po slovensky až na dva odstavce, ktoré preložila Mission :-) venovanie patrí Manii Dardeville :D is

Remus vstoupil do své kanceláře a zavřel za sebou dveře. „Sedni si,“ řekl a mávnutím ruky ukázal na jednu ze židlí. Harry se urychleně usadil před pracovní stůl svého profesora a čekal až začne mluvit.

„Chystám se ti povědět něco, co bych pravděpodobně neměl,“ začal a Harry cítil vzrůstající vzrušení. Nakonec něco přece jenom zjistí. Možná že Remus ví, kde se nachází Sirius.

„Důvod, proč se nedokážeme spojit se Siriusem ani se Shackeboltem je ten, že se teď pokouší najít Davida Dillarda,“ ozval se z ničeho nic.

Harrymu se na okamžik zastavilo srdce, pak mu začalo prudce bít. „C-co?“ zeptal se, koktajíc. „Nenašli ho?“ Byl zmatený. Jak to, že ho nedokázali najít? Když z té místnosti tehdy odešel, tak tam ležel na zemi mrtvý.

„Nebyl tam, když jsme se tam tu noc vrátili, Harry. Byly tam známky po boji, jenž jsi popsal, dokonce jsme našli vroubek na stěně z toho, jak do ní narazil, ale tělo tam nebylo. Soudíc podle prachu pokrývajícího každý centimetr místnosti bychom mohli říct, že Dillard vyšel jenom krátce po tobě. Zjevně máš víc štěstí než si uvědomuješ, že jsi tehdy okamžitě zavolal Záchranný autobus,“ řekl hlasem naplněným obavami z toho co se Harrymu mohlo stát. 

Šokovaný a zklamaný hleděl Harry na Remuse sedícího za stolem. „Ale, byl přeci mrtvý,“ řekl neschopen přijmout fakt, že byl Dillard stále naživu. Neexistoval způsob, jak by mohl ten náraz přežít.

Remus si povzdechl. „Harry, myslíme si, že na tom zvířeti, které jste potkali v Zapovězeném lese bylo něco divného,“ začal a Harry cítil, jak se mu při těchto slovech stáhla hruď. „Našli jsme jej, když jsme hledali Rottweilera, Zana. To zvíře bylo mrtvé.“

Harry při jeho slovech přikývl. To dávalo smysl. Možná to byla bytost, kterou viděl a myslel si, že byla mrtvá, když ho Dillard tahal z lesa.

„Harry, zatímco jsme tě hledali, jsme to zvíře přenesli k Hagridovi, abychom se s ním vypořádali později. Když jsme se pak vrátili, už tam nebylo.“

Harryho ty slova hluboce zmátly. „O čem to mluvíte? Vzal to tělo snad někdo?“ zeptal se. Pozoroval Remuse a uvědomil si, že něco není v pořádku, když se vyhýbal jeho pohledu.

„Ne, Harry. Nikdo tělo nevzal. V blátě při Hagridové chalupě jsme našli otisky tlap. To zvíře, nebo co to bylo, odkráčelo po vlastních,“ vysvětlil Remus a starostlivě si ho prohlížel.

Harry si byl jistý, že za tím musí být ještě něco, a čím víc na to myslel, tím víc si uvědomoval, co by to mohlo být. „Takže když říkáš, že Dillardovo tělo nebylo v Zkroucené věži, když jste tam přišli, myslíš tím, že se Dillard postavil a sám odkráčel?“ zeptal se. Harry poklesl na duchu. Co to mělo znamenat? Některé části tohoto příběhu nedávaly smysl. Například, jak si mohli zvíře podobné vlkodlakovi spolu s Dillardem jenom tak vstát a odkráčet?

„Nejsme si jistí tím, co se děje,“ řekl Remus jako by četl Harryho myšlenky. „Ale myslíme si, že to zvíře má schopnost regenerace. Nevíme, jak to udělalo, ale když kouslo Dillarda, věříme, že svoji schopnost přeneslo i na něj.“

Remus obešel stůl a sedl si vedle Harryho. Položil mu ruku na rameno a přitáhl si ho blíž. „Všechno bude v pořádku. Nějak to vyřešíme a vypořádáme se s tím. Nemusíš se bát, že by se sem vrátil, Harry. Dokonce si nemyslím, že je stále tím samým člověkem.“

Harry si v Remusových očich přečetl to, co muž neřekl. Dillard už není normální, změnil se v něco nepřirozeného. Existovala taky možnost, že tato zkušenost poznamenala jeho mysl. Ale kdyby se tak vážně stalo, nebyl by ještě horší, než byl předtím?

„Myslíš, že si nás bude pamatovat? Co když sem přijde jenom proto, že je mu to tu povědomé?“ zeptal se znepokojený zranitelností ostatních studentů a učitelů. Měl taky strach o vlastní a Malfoyovo bezpečí. Dillard je chtěl oba zavraždit. 

Remus Harrymu prohrábl vlasy, zatímco potichu seděli a profesor hloubal nad Harryho otázkou. „Vážně netuším. Předpokládám, že ta možnost tady je. Ale jenom pro případ, dávej si pozor, Harry. Promluvím si s Albusem o posilnění ochranných bariér proti tomuto typu zvířat spolu s Dillardem.“

Harry si povzdychol. To by bolo naozaj pekné, ale nemal pocit, že sa bude cítiť bezpečne pokiaľ nebudú bariéry posilnené. Vtedy ho niečo hrozné napadlo a on sa v Remusovom objatí otočil, aby mu mohol pohliadnuť do tváre. „A čo Zane? Nekuslo ho to zviera tiež? Neznamenalo by to, že by sa aj on zmenil na jednu z tých…vecí?“ spýtal sa znepokojený myšlienkou, že by sa Zane zmenil na nejaký druh zombíka. Pretože to je to, čo si o nich myslel. Že boli zombíkovia. Veď čo iné?

Remus Harryho jemne chytil za ruku aby obrátil jeho pozornosť na seba, keď sa ten začal stavať zo stoličky. Mal za lubom ísť sa presvedčiť na vlastné oči, že sa Zanovi nič nestalo. „Harry upokoj sa. Zane je v poriadku. Nebol pokúsaný a ak by sa mal zmeniť v dôsledku zranení, ktoré utŕžil, už by sa tak bolo stalo. Nič sa však nezmenilo. Je v poriadku, prosím upokoj sa.“

Po tom, čo si uvedomil, že teraz bol Zane v poriadku tam kde bol, vydýchol si Harry od úľavy a hodil sa späť na stoličku. „Dobre. Chvíľu som sa naozaj bál,“ povedal Remusovi.

Jeho profesor sa uchechtol. „To som si všimol.“

Harry sa uškrnul. Koniec koncov sa už vážnosť situácie vytratila a on mal chuť hystericky sa rozosmiať. Letmo pozrel na hodinky a zistil, že už bolo naozaj neskoro, či skôr skoro ráno. „Asi by som mal zamieriť do podzemia,“ ozval sa. „Už meškám na raňajky a ockovi bude divné kde som.“

Keď Remus neodpovedal, Harry sa k nemu zvedavo otočil. „Si v poriadku?“

Lupin sa naňho pozrel smutnými očami. „Je to len divné, myslím, počuť ťa jako Severusovi Snapovi hovoríš „ocko“ keď som si vždy myslel, že tento titul bude patriť Jamesovi,“ vysvetlil.

Harry sa skrčil. Ani si neuvedomil, že to predtým povedal. „Je mi to ľúto,“ ospravedlnil sa, no vlastne si nebol istý prečo. „Prekáža ti, ak volám Severusa mojím ockom?“

Remusovi neuniklo to, ako sa Harry skrčil keď to povedal a teraz to oľutoval. „Nechcem aby si sa cítil zle, Harry. A nie, neprekáža mi ak ho tak voláš, len mi bude chvíľku trvať než si na to zvyknem. No kým si šťastný, je mi naozaj jedno jako ho voláš,“ odvetil. Z očí mu vyžarovala úprimnosť.

„A Sirius?“ spýtal sa. Jeho reakcie  sa obával najviac. Ten muž bol jeho krstný otec a napriek tomu, že so Severusom zakopali vojnovú sekeru, stále spolu nevychádzali veľmi dobře a Harry mal pocit, že Sirius nebude veľmi potešený tým, že ho Harry nazýva otcom.

Remus si povzdychol a obkrútil ruku okolo Harryho pliec. „Pre Siriusa to asi bude ťažšie akceptovať tento fakt. Ale, daj mu trochu času a on uvidí, aký je pre teba Severus dobrý. Neboj sa, Harry. Sirius ťa miluje a to nezmení nič na svete.“

Harry si ani neuvedomil, že mu na Siriusovom názore tak záležalo, kým mu to Remus nepovedal. No akoby tými slovami sňal váhu, ktorú nosil na pleciach. „Ďakujem, Remus.“

„Niet za čo, chlapče.“

Harry mu zakýval na pozdrav a odišiel z jeho kabinetu. Cítil sa bezpečnejšie, keď teraz vedel, že Sirius bol niekde vonku a hľadal Dillarda, ale aj tak, vzhľadom na to, na čo sa muž premenil si nebol istý, či mu to prinieslo viac istoty, než keby sa Sirius teraz nachádzal vo Voldemortových spároch.

……………………………

Severus s Harrym vstúpili do riaditeľovej kancelárie a sadli si na ponúknuté miesta na druhej strane jeho stola. „Dáte si citrusový drops?“ spýtal sa. Severus ponuku odmietol, ale Harry si jeden vzal, aj keď len preto, aby mal čo žmoliť v rukách. Po raňajkách v ten deň ho otec informoval, že ho chce Dombledore vidieť. Harry vedel, čo muž chcel. Pokúsia sa ho naučiť ako ovládať jeho divokú mágiu. Bol veľmi nervózny. Bude schopný vyprodukovať rovnaký efekt jako keď bol v životu nebezpečnej situácii, či keď sa cítil ohrozene?

„Harry, chlapče, spal si včera v noci dobře?“ spýtal sa Dmbledore. Otázka Harryho prekvapila a on sa skoro zadrhol na citrónovom dropse. Severus ho pobúchal po chrbte. Teraz ho dvaja čarodejníci bedlivo sledovali.

„Si v poriadku?“ spýtal sa Severus.

„Áno,“ odvetil a hĺbal nad tým, či Dumbledore vedel o jeho rannom pokuse opustiť hrad a zachránt Siriusa.

Riaditeľ naňho stále uprene hľadel, ale Harry nemal v úmysle Severusovi prezradiť o čo sa pokúsil. Bol by potrestaný, tým si bol istý, za to, že sa pokúsil o niečo tak neuveriteľne hlúpe. Premýšľal nad tým, aký trest by si jeho otec vymyslel. Pochyboval, že by ho hodil do prístenku, či niečo podobné, ale stále sa toho bál.

Po ďalšej chvíli nepríjemneo ticha ho Dumbledore napokon zaviedol do miestnosti vedľa jeho kancelárie. Bola viac menej spustnutá, při stene stálo len niekoľko stoličiek a na podlahe ležal starý huňatý koberec. To čakal, že Harry dnes často spadne na zem, alebo čo?

„Harry, bude ti vadiť, ak by si počas nášho tréninku dal svoj prútik Profesorovi Snapovi?“ spýtal sa. Harry zaváhal. Nechcel sa svojho prútika vzdať. Cítil sa bez neho bezbranne, no vedel, že v miestnosti s dvomi mužmi bol v bezpečí. Neochootne ho teda Harry podal svojmu otcovi, ktorý si ho založil do vrecka.

„Vrátim ti ho, keď skončíme, Harry,“ povedal. Harry mal pocit, že sa ho snažil uistiť.

Dumbledore vyčaroval huňatú červenú podnožku a položil ju do stredu miestnosti. Vyzerala jako kus nábytku, ktorú by mala doma Deliverance. Chýbala mu.

„Začneme s niečím ľahším, Harry. Chcem aby si sa sústredil a túto podnožku za pomoci svojej divokej mágie posunul,“ povedal a sadol si ku stene vedľa Severusa.

Harry stál v strede miestnosti. Podnožka bol asi tri metre pred ním. Podarí sa to, bol si tým istý, len sa na to bude musieť sústrediť. Keď si spomenul na všetky tie časy, kde použil svoju divokú mágiu, snažil sa spomenúť si na svoje pocity aby zistil, či to bude fungovať. Väčšinou cítil strach alebo bol vytočený. Civel na podnožku, chcel aby sa pohla, ale po mnohých minptach bezcielneho civenia sa stále nepohla a jeho rozbolela hlava.

„Ach, nefunguje to,“ prehlásil a otočil sa od toho prekliateho kusu nábytku, sadol si na zema pozrel na profesorov. „Čo robím zle?“

„Možno sa dosť nesústredíš,“ odvetil Severus s podvihnutým obočím. Harry naňho zazrel.

„Soustředím se, ale ta zatracená podnožka se ani nepohne!“ zakřičel frustrovaně. Ale hned po tom, co se na něj otec podíval se uklidnil. Kdyby tak neudělal, dostal by se do problému.

Brumbál potichu seděl, zatímco se Harry a Severus bavili. „Co si o tom myslíte,  profesore Brumbále?“ zeptal se Harry unaveně. Nemohl uvěřit, že byl takto unavený už po jednom pokuse pohnout podnožkou.

„Na čo si myslel, keď si sa snažil podnožkou pohnúť, Harry?“

Harry si povzdychol. „No…myslel som na to, ako som sa cítik inokedy, keď som čaroval bez prútika,“ pripustil.

„A ako si sa vtedy cítil?“ chcel vedieť Dumbledore.

Harry nachvíľku zaváhal. „Bol som vystrašený.“ V jednu chvíľu mal pocit, že Severus vstane a zovrie ho v objatí. Bol by to privítal. Bol vyčerpaný. Ako mal zvlándnuť svoju mágiiu ak ju vedel ovládať len vtedy, keď bol vystrašený?

Dumbledore ho pozoroval cez polmesiačikovité okuliate. „Prečo neskúsiš myslieť na niečo pozitívne?“ navrhol.

Harry sa zamračil. „Jako keď vyčarúvam patronusa?“

„Tak nejak,“ odvetil riaditeľ. „Nezameriavaj sa na svoj strach, Harry. Nemyslím si, že by si tým spůsobom svoju mágiu niekedy ovládol. Mysli na niečo kladné..niečo čo v tebe vyvoláva pocit šťastia.“

Harry sa zahľadel na otca a v tej chvíli presne o jednej takej věci vedel. „Dobre,“ odvetil rozhodne.

„Nesústreď sa na strach, sústreď sa na niečo pozitívne…niečo čo ťa rozšťaňuje…môj otec…láska.“ V tom momente mu to všetko dalo zmysel. Harry uprel pohľad na červenú podnožku a povedal „pohni sa“. Podnožka okamžite preletela cez celú miestnosť a s rachotom narazila do steny. Harryho zelené zreničky sa rozšírili údivom. „Wow,“ zamumlal a pozrel na svojho otca a profesora Dumbledora.

„Výborne, Harry, výborne,“ zatlieskal mu Albus.

Harry sa na dvojicu usmial. „Nemôžem uveriť tomu, že sa to podarilo,“ pripustil.

Albus sa tajomne usmial. „Dokážeš všetko do čoho sa putíš, Harry.“

Severus súhlasne prikývol. „Som na teba hrdý, Harry. Skvelá práca.“

„Ďakujem,“ povedal viac než potešený Severuovými slovami. Nepamätal si na čas, keď by mu niekto povedal, že je naňho hrdý. Mal pocit, že by ho mohol objať, no napokon sa ovládol.

Po podnožke prišli na rad väčšie věci, ako stolička, polička a nakoniec aj ťažká posteľ, ktorú Dumbledore vyčaroval. Severus rozbil okná v miestnosti a Harry ich mal bez prútika opraviť. Trvalo mu to trošku dlhšie, no napokon sa mu to tiež podarilo. Dokonca Severusa spolu s jeho stoličkou zodviholl do vzduchu, keď sa naštval, pretože porozbíjal všetky okná. Bolo ich tam naozaj veľa!

„Lepšíš sa naozaj rýchlo, Harry, ale myslím, že pre dnešok by to stačilo,“ ozval sa, keď Harry zakopol po tom, čo presunul poličku na vzdialenú stenu.

Harry sa vážne potešil. „Dobre,“ zamumlal unavene. Bol by rád vedel ako dlho tam trojica bola, no bol príliš vyčerpaný na to, aby pozrel na hodinky.

„Stretneme sa takto o dva dni,“ navrhol Albus. Harry si všimol, že to hovoril Severusovi a nie jemu. Trochu sa ho to dotklo, no potom si uvedomil, že sa ho muž nepýtal pravdepodobne preto, že už postojačky zaspával. Počul otcov súhlas, potom pocítil ako ho niekto vzal za lakeť a vyviedol ho z miestnosti a cez jeho kanceláriu. Raz sa potkol na schodoch a bol by spadol, keby ho nebol Severus zachytil okolo pása. Vyčerpane sa o otca oprel a dovolil mu aby ho prakticky dovliekol do podzemia. Bol čím ďalej tým unavenejší a jediné čo chcel bolo ľahnúť si do postele a veľmi dlho spať.

„Vydrž, Harry, čoskoro budeme v mojich komnatách,“ počul ako mu povedal Severus, ale dokázal len trochu prikývnuť. Nakoniec vstúpili dnu a prešli cez obývačku smerom k jeho izbe. Len napoly si uvedomoval fakt, že z neho otec sňal habit a nohavice, uložil ho do postele a vytiahol mu prikrývku až ku brade.

„Choď spať,“ zašepkal Severus a Harry cítil na čele letmý bozk. To bolo pekné. Povzdychol si a zaboril sa hlavou hlbšie do vankúša. Netrvalo dlho kým zaspal..ale nebol to pokojný spánok akoby bol spočiatku čakal. O niekoľko hodín neskôr sa s krikom prebudil.

Poslední komentáře
18.01.2008 19:10:30: Úžasný překlad!!
03.01.2008 23:18:35: Skvělý překlad,tahle povídka je fantastická a já bych dala nevím co,vidět Severuse jak líbá Harryho ...
03.01.2008 17:49:42: pekny preklad, jsem zvedava na dalsi kapitolku, ktera uz na me ceka :)
02.01.2008 23:03:28: jak sladké..snad jenom ta divoká magie by se mohla rozplznout do více kapitol...jako její ovládnutí...
 
@ Copyright 2011 iisis. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of iisis.