...

HP-Tam, kam patrím II

Epilóg k TKP II- Cesta domů

Ahoj vespolek, jmenuju se, tedy říkám si Sevik99, pro přátele jen Sevik. Iisis mě požádala, abych vám napsala něco o sobě. Je mi 20 let, bydlim v Praze, kde studuju prvním rokem na univerzitě. Mým koníčkem je literatura, zejména fantasy a sci-fy, i když nepohrdnu ani historickým románem. Mezi mé oblíbené autory patří J. K. Rowlingová (jak jinak), J. R. R. Tolkien a Terry Pratchett. Celkem nedávno jsem objevila na netu zajímavou stránku fan povídek ze světa Harryho Pottera a chytlo mě to. Zejména povídky, kde je hlavní, nebo jednou z hlavních postav Severus Snape. Obzvlášť povídky, kdy Severus vystupuje v roli Harryho otce, a povídky, kde se Severus dá dohromady s Hermionou. Koketuju s psaním vlastních povídek. Vzhledem k tomu, že existuje spousta kvalitních povídek v angličtině a podstatně méně dobrých duší, které jsou ochotné je překládat, obdržela Iisis poněkud stupidní dotaz, zda by se jí nehodila pomocná ruka. Kupodivu přijala, tak mě tu máte. Jinak toto je můj první překlad, tak se mnou prosím mějte trpělivost. Jak jste si asi všimli, je tento „úvodník“ napsán poněkud strojeně. Iisis mi totiž taktně naznačila, že tu probíhala jistá debata o tom, zda jsem ženského nebo mužského rodu. Chtěla jsem vás nechat dál tápat ve tmách, ale Iisis mě přemluvila, takže komu to ještě nedošlo: Jsem HOLKA  Sevik99 
Harry procházel temnou pustou chodbou. Dříve během dne ho navštívili Weasleyovi a Hermiona, ale on spal a ani si neuvědomil jejich přítomnost. Všichni byli prý ještě na hradě a Harry je chtěl najít. Viděl jen Freda, který byl minulou noc propuštěn z ošetřovny, když dávka kostirostu spravila kosti v jeho polámané ruce. 

Pomfreyová chtěla, aby Harry zůstal pro všechny případy na ošetřovně na pozorování. Měl dva záchvaty závratě od té doby, co se vzbudil potom, co zachránil otci život. Podle Madame Pomfreyové  to byl vedlejší efekt jeho vrozených magických schopností. Teď se mu konečně povedlo uniknou z jejích drápů. Později za to zaplatí, ale pro teď byl odhodlán najít své přátele dřív, než odjedou. 

Hala byla tichá s výjimkou lehkého hluku přicházejícího z Velké síně. Harry se chopil šance, otevřel jedny z dveří. Viděl tam ty, co hledal, ale také viděl svého otce, Siriuse, a Remuse, ani jeden z nich nebude rád, že utekl ven z ošetřovny. 

Povzdechl si. Věděl, že nemůže dovnitř. Nechtěl být otcem pokáraný přede všemi. Radši by dnes nebyl úplně vyvedený z míry. 

Ron vzhlédl právě když zavíral dveře a otevřel svou velkou tlustou pusu. Harry se ušklíbl. 

"Hej !, Harry!" ječel vzrušeně, běžíc ke dveřím. Harry zavřel oči a sevřel pěsti, naštvaný sám na sebe, že se nechal chytit. Byl taky trochu naštvaný na svého nejlepšího přítele, že vyzradil jeho přítomnost. Dveře se před ním otevřely a všichni Weasleyovi a Hermiona se vyhrnuli do haly, kde stál. Pohlédl zběžně na otce v síni a rozpačitě se usmál.

Jeho otec pozvedl obočí a věnoval Harrymu přísný pohled, dávajíc chlapci na vědomí, že teď nic neřekne, ale v budoucnu je určitě čeká rozhovor. Harry přikývl, vděčný, že se tomu pro teď vyhnul a obrátil se ke svým přátelům.

"Ahoj !" řekl, podvolujíc se kosti drtícímu objetí paní Weasleyové dříve, než k němu pustila své děti. 

"Jak se vede, drahoušku?" tázala se jemně, držíc ho za ramena a kriticky si ho prohlížejíc. Harry nevěděl co hledala, ale začínalo mu to být nepříjemné. Nebylo to nutně špatné, jen mírně zvláštní. Harry náhle viděl do jejího chování a zajímalo ho, jestli to nemělo něco dělat s jeho znovu nalezenou silnou magií a s nedávnou porážkou Temného Pána. 

"Jste v pořádku?"zeptal se místo odpovědi na její otázku. 

Začervenala se a pustila ho. "Jsem v pořádku, Harry. Opravdu," odpověděla a stoupla si vedle svého manžela, který jí začal něco šeptat do ucha. Znovu zrudla. 

Harry se zašklebil zrovna, když k němu přistoupila Hermiona. „Co je tak zábavné?“ ptala se zvědavě. 

Zakroutil hlavou. „Ale nic.“ Mávl rukou. „Co tu ještě děláš, předpokládal jsem, že tě odtud rodiče odvezou po tom útoku.“ 

Hermiona pokrčila rameny. „Oni to taky chtěli udělat, ale já je přesvědčila. Vědí, že už dál nejsme v nebezpečí a to díky tobě,“ řekla, široce se usmívajíc. 

Harry mávl rukou nad tou chválou a předstíral, že se zajímá o konverzaci pana a paní Weasleyových.

Hermiona se ušklíbla a odešla, nechávajíc Harryho jeho myšlenkám. 

Jako další přistoupili Fred a George.  "Ahoj, spáči. Jak se cítíš?" ptali se. 

"Jsem v pořádku, už nemám záchvaty závrati, přinejmenším ne dnes," dodal na Fredův podezíravý pohled. "Co vy dva plánujete na prázdniny?" pokoušel se začít z jiného konce. 

Dvojčata se zatvářila vzrušeně. "Chystáme se využít peníze, které si nám loni dal a zařídit si vlastní žertovný obchod,“ zavolal George šťastně. 

Harry se opravdově usmál. "To je skvělé!  Už víte kde to bude?" 

"My jsme mysleli, že první otevřeme na Příčné ulici a možná ho později rozšíříme, když se dobře uchytí,“ řekl Fred. Harry to považoval za dobrý nápad. Hlavně to, že počítali s otevřením dalších obchodů. Jejich nápady byly geniální. Mohli prodat téměř všechno, co vynalezli. 

Molly se vrátila a odstrčila své dva syny stranou."Harry, drahoušku, opravdu už musíme jít. Určitě nás v létě navštívíš, ano?“ 

Harry horlivě přikývl. "Ano. Určitě vás navštívím. Nemůžu se dočkat," dodal nadšeně. 

Paní Weasleyová se radostně usmála. " Výborně, Harry." Objala ho a políbila na tvář. „Hezké léto, drahoušku.“ 

Ron přistoupil a poplácal ho po zádech. " Stavím se na pár dní, jestli to bude v pořádku." 

Harry se zašklebil. " Samozřejmě, že to bude v pořádku. Hermiono, přijdeš taky?" ptal se. Věděl, že slyšela poslední část jejich konverzace. 

Potřásla hlavou. " Promiň, já nemohu, přinejmenším ne příští týden. Moji prarodiče nás přiletí navštívit. Ale věřte mi, raději bych strávila čas s vámi," řekla. Harry věděl , že si Hermiona myslí, že předtím zranila jeho city, ale to opravdu ne. Nevadilo mu, že nemůže přijít hned. Ne, když spolu strávili celé dlouhé pololetí. Rozhodně mohl počkat pár týdnu, když to bude potřeba. 

Zamával na pozdrav přátelům a sledoval, jak zmizeli za dveřmi. 

"Vidím, že jsi utekl z ošetřovny. " Harry se přikrčil. Pak se otočil, aby jim čelil. 

Severus, Sirius, a Remus stáli všichni před ním se zastrašujícím pohledem. " Chtěl jsem viděl Weasleyovi předtím, než odejdou,“ řekl tiše. 

"Viděli byste se za pár dní, víš, že to mohlo počkat.  Předpokládá se, že budeš odpočívat, ještě nejsi úplně v pořádku po tom, kolik magické energie si vynaložil.“ Otec se na něj díval nepříliš potěšeně, ale taky ustaraně. „Nechci, aby ses zbytečně namáhal.“ 

Harry pokyvoval,cítil se vinně. „Vím, že jsem neměl vstávat z postele, a omlouvám se za porušení pravidel. Ale, bylo to jen na několik minut.  Chystal jsem se vrátit hned, jak je najdu." 

„Neměl jsi vstávat vůbec. A teď zpátky na ošetřovnu. Jdeme.“ Tlačil Remus chlapce směrem ke schodům. Harry si rezignovaně povzdechl. Čekal, že půjdou s ním, ale oni zůstali. 

„Co vy tři děláte?" ptal se zvědavě na vrcholu schodů. 

„To je naše věc!" řekl Sirius, ale jeho tón byl klidný. Harry se zlehka usmál a chystal se odejít. Náhlý pohyb mu neudělal dobře, ať tak nebo onak, na poslední chvíli se zachytil zábradlí, aby přes něj nepřepadl. 

"Harry!"slyšel volat své jméno a rychlé kroky. Sklouzl do sedu na podlahu, kde lapal po dechu. Náhle se cítil slabí a nekonečně hloupí, že vstal z postele. Zřejmě na to ještě nebyl připraven.  

Severus před ním poklekl, Sirius a Remus vedle něj. Severus zkontroloval jeho puls, byl jak splašený. „Omlouvám se, tati,"  šeptal naříkavě. " "já myslím, že jsem to trochu přehnal." 

„Všechno je v pořádku, Harry. Já vím, že jsi jen chtěl vidět své přátele. Nebyl jsem na tebe skutečně naštvaný,"pomohl Harrymu na nohy a podepřel ho. 

Harry přikývla slabě se usmál na Siriuse, který ho podepřel z druhé strany. 

Zatímco ukládali Harryho do jeho postele na ošetřovně, Remus došel pro Madame Pomfreyovou. 

„Vážně je mi to líto, tati," opakoval Harry, stále ještě mel slabý pocit závratě. „Nevím, proč mám pořád závratě. Nemělo by to přestat?" 

„Ne nutně, Harry. Je to jen den. Dej tomu čas. Potřebuješ se vzpamatovat a znovu nabrat sílu. Lehni si a odpočívej." Severus strčil další polštář pod synovu hlavu, jemně ho poplácal. 

"OK," zamumlal mladík unaveně. 

Dostal lehký polibek na čelo, než zabořil hlavu do polštářů. 

„Sladké sny,“ slyšel kmotrova slova následovaná rukou, která mu jemně prohrábla vlasy. 

„Odpočiň si Harry, uvidíme se zítra," zašeptal Remus jak odcházel. Harry slyšel, jak se zavřely dveře a upadl do spánku. 

„Opravdu je ve vězení?“ Ptal se hlas, o kterém Harry věděl, že by ho měl poznat. Ale jeho mozek byl ještě zamlžený spánkem a bylo těžké se soustředit. Další slova ho však probrala úplně. 

„Ano.  Azkabanje pro lidi jako on,“řekl zřetelně neznámý hlas. 

„Dobře, dobře. Obával jsem se, že se z toho zase dostane. Zdálo se, že je pro něj snadné vyhýbat se poslední dobou bystrozorským hlídkám. Podle mě se z toho dostal moc snadno.“ Remusův hlas poznal snadno a jak konverzace pokračovala, uvědomil si, o kom mluví. 
 

"Lucius Malfoy?" ptal se  Harry a všechny tím překvapil. Remus seděl na konci jeho postele a při zvuku jeho hlasu vyskočil. 

"Harry!" zavolal. „My jsme tě vzbudili, že ano?“ ptal se. 

Harry pokrčil rameny. „Všechno je v pořádku," pohlédl na jeho hodinky. Téměř čas k obědu. Jeho oči se rozšířily.  „Já myslím, že je nejvyšší čas vstávat. Proč mě někdo nevzbudil? Tohle je pěkně pozdní ráno.“  

Severus promluvil odněkud z druhého konce místnosti dřív, než si ho Harry všiml. Vypadalo to, že mluvil s Madame Pomfreyovou v její kanceláři. „Mysleli jsme, že ti neuškodí pořádný odpočinek, Harry. Nedělej si starosti, schovali jsme ti něco k obědu. Nepřijdeš o něj,“ řekl, nesprávně usuzujíc, že Harry musí mít hlad. Harry jen nechtěl jít pryč tak utahaný, zvlášť ne přes prázdniny. Byl zvyklý mít během letních prázdnin stále něco na práci a teď si nevěděl rady sám se sebou. 

„Já nejsem hladový, jen jsem nechtěl celý den lenošit,"  vysvětlil. Zdálo se, že ho Severus chápe a pustí ho z postele. 

„Madame Pomfreyová říká, že se můžeš hned teď vrátit domů, pokud se nebudeš přepínat a budeš dělat, co říkám," řekl. Harry přemýšlel nad tou poslední částí. Snape si ji pravděpodobně přidal sám. Harry se ušklíbl.  

„Ano, pane," odpověděl, než zavadil pohledem o neznámého muže v šatech bystrozora. „Nemyslím, že bych vás znal,“ řekl, doufajíc, že zjistí jeho jméno. 

„To je nejspíš pravda. Ještě nikdy jsme se nesetkali. Já jsem Rufus Brousek, vedoucí kanceláře bystrozorů," řekl bodře. „Rád vás poznávám, pane Pottere." 

Harry ho neměl rád, o tom se rozhodl okamžitě. Kolem toho muže bylo něco, co Harryho odpuzovalo. Zdvořile přikývl,ale nechtěl s ním dál mluvit. 

„Takže Malfoy je ve vězení?" zeptal se Harry doufajíc, že zjistí, co se stalo tomu krutému muži. 

„Ano. Osobně jsem ho doprovodil z nádraží King’s Cross do Azkabanu. Nejsme si jistí, jak poprvé unikl, ale udělali jsme zvláštní bezpečnostní opatření pro případ dalšího pokusu o útěk,“ řekl Brousek důležitě a vypjal hruď. 

Harry nemířil svou otázkou na něj a přistihl sám sebe, jak se na něj mračí pro tu odpověď. „Má přátele v bystrozorské kanceláři, tak utekl," informoval je Harry. Podrobně si pamatoval, co mu Malfoy řekl, když ho chytil, ačkoli to bylo jen na krátko.  

Brousek se díval, zřetelně zrudlý po té kritice, dolů na Harryho, ještě ležícího v posteli. Předlklonil se v zastrašujícím pohybu, ale stále udržoval oční kontakt. „V mé kanceláři nejsou žádní zrádci, pane Pottere. Bylo by dobré, kdybyste si to do budoucna zapamatoval," hádal se. 

„Laskavě ustupte od mého syna," syčel hlas za nimi. Rufus Brousek civěl na Severuse, pak se narovnal a odstoupil pryč od Harryho. 

„On lže." Brousek mávl rukou směrem k Harrymu. „Nenechám obviňovat žádného ze svých zaměstnanců.  Laskavě dohlédněte na svého syna!" 

Chvilku Harry myslel, že jeho otec toho protivného muže udeří, ale Sirius a Remus zasáhli.  „Myslím, že jste dostal všechny informace, které jste potřebovat, nebo ne?" zeptal se Remus, zatímco ho postrkoval směrem ke dveřím z ošetřovny. 

„Nevyslechl jsem Pottera!" křičel, pokoušejíc se vytrhnout z Remusova pevného sevření.

„Pošleme vám jeho vzpomínky na útok, jestli to bude stačit? Harry nepotřebuje ještě další stres," Remus pevně držel Brouska a táhl ho ven. Hezký  den,"  zavolal, když se dveře před bystrozorovou tváří zabouchly. Remus se ponuře usmíval. „Já toho chlapa vážně nesnášim." 

Harry se zašklebil. „Já taky ne,“ souhlasil. Cítil potřebu dodat: „Nelhal jsem. Malfoy mi to sám řekl." Harry byl trochu rozladěný, že byl považován za lháře. Ale podle své reakce na tu zprávu byl Brousek jedním z těch, co stáli za Malfoyovým propuštěním. Neřekl tak moc, ačkoli. 

„My to víme, Harry. Vždycky jsme věděli, že na Ministerstvu jsou Voldemortovi špioni.  A jsem si celkem jistý, že jich je několik i u Bystrozorů, ať tomu Brousek věří, nebo ne." 

V pozadí jeho mysli, Harryho paměť se probudila a vzala ho zpět do útoku noc předtím. Právě si vzpomněl kdo hodil lektvary ve vlakové stanici. Neměl žádnou představu proč se mu tato konkrétní vzpomínka vrátila. „Právě mě něco napadlo," řekl a získal tak pozornost tří mužů. 

„Co je to, Harry?" zeptal se Remus a letmo pohlédl na Harryho ze svého místa na jeho posteli. 

„Viděl jsem, kdo hodil lektvary, které způsobily všechny ty exploze. Víte, kdo to byl?"zeptal se. Možná, žeho chytili, napadlo ho. 

„Podle bystrozorů ho zabila exploze. Jeho tělo bylo neidentifikovatelné, kromě Znamení Zla na jeho levém předloktí," řekl Remus. Naklonil se vpřed.“Řekni, viděl jsi ho?" 

Harry přikývl. “Jo. Viděl jsem mu do očí. Myslím, že nebyl úplně při smyslech. Zamyslete se nad tím,“ řekl okamžitě se zamyšleným pohledem. 

„Harry, dítě,kdo to byl?" Severus se zdál velmi zaujatý tím, zjistit kdo to byl. A Harry by to chtěl vědět také, teda kdyby to už nevěděl. Ten muž zapříčinil mnoho úmrtí.

„Byl to Karkaroff," řekl Harry a překvapil tak všechny v místnosti. „Já jsem byl opravdu přesvědčen, že ho Voldemort nenechá naživu.  Byl příliš zbabělý na to, vrátit se sloužit Voldemortoivi." 

„Máš pravdu. A on ne -. Řekl jsi, že nebyl úplně při smyslech,Harry?" zeptal se Severus. Vypadal zamyšleně. 

„Ano. Téměř vypadal jako, že byl …" 

„Pod kletbou imperius?" přerušil ho otec. Překvapený Harry mu jeho domněnku potvrdil přikývnutím. „Nikdo, kdo zradí Voldemorta dlouho nepřežije, zejména ne slaboch jako Karkaroff. Voldemort ho musel najít, uvalit na něj imperius a poslat ho na nádraží King´s Cross s lektvary. Karkaroff neměl tu bitvu přežít.“

Harry byl opravdu šokovaný realitou situace,bylo to skoro smutné. 

„Po té deprimující poznámce," Severus zvedl noviny z nočního stolku a předal je chlapci. „Myslím, že tam najdeš příjemné překvapení. Proč si to nepřečteš?" 

Harry se překvapeně podíval na otce, než si vzal nabízené noviny. Pohlédl zběžně na titulek a téměř omdlel šokem. 

Petr Pettigrew chycen na nádraží King´s Cross, Sirius Black falešně obviněn. 

Harry nemusel číst článek, titulek řekl ažaž. “Je to pravda?" ptal se, klouzajíc pohledem z jedné tváře na druhou.“Opravdu tam byl? Vůbec jsem si ho nevšiml," řekl nepřítomně, procházejíc vlastní vzpomínky na tu událost. „Jsi teda volný?"zeptal se a upřeně hleděl na kmotra. 

Sirius se na něj usmál, zatímco potřásal hlavou. „Ano Harry, konečně jsem volný muž!“  vykřikl. Vzal svého synovce do náruče a pevně ho objal. 

„Ale kdy? Kdy se to stalo? Nikdo mi včera ve Velké síni nic neřekl!“ řekl a cítil se odstrčený.  

„Harry, my to nevěděli. Když jsme viděli, že Voldemort padl, vzali jsme tebe a Severuse přímo do nemocničního křídla. Když jsme odcházeli, činilo se tam několik jednotek bystrozorů. Pouze jsme se dozvěděli, že minulou noc byl Pettigrew nalezen a zajat, když se plížil kolem nádraží. Myslíme, že se pokoušel utéct společně s ostatními Smrtijedy když ho uviděla malá holka v jeho krysí podobě. Netřeba říkat, že Červíček už nikdy nebude stejný. Ta dívka na něj vztekle dupla,“ zasmál se. Bylo to celkem zábavné. 
 

„O, dobře, to je skvělé?“ Harry nemohl uvěřit, že se jeho kmotr konečně osvobodil od smé minulosti. Byl volný. Harry se těšil, jak sním stráví víc času, aniž by se jeho kmotr musel schovávat před lidmi. Věci teď budou mnohem jednodušší. Tím si byl jist. Možná ho Sirius a Remus někdy navštíví v otcově domě. „Kdy půjdeme domů?“ zeptal se najednou a pšechny překvapil. 

Sirius vypadal trochu uraženě. „Právě jsem byl osvobozen a ty chceš jít domů? Zeptal se. „Myslel jsem, že bys mě možná mohl přes léto navštívit. Bude to možné?“ 

Harry zbledl. „Dobře. Byl jsem zvědavý, jestli bys mě navštívil v našem domě. A Remus také,“ dodal, když viděl, jak se starší muž pokusil uniknout dveřmi během této „rodinné“ konverzace. Pohlédl na otce a zpozoroval, že tím není zrovna nadšený. „Ale to záleží na mém otci.“

Harry cítil, jak jeho plány jdou do stoupy dřív, než začaly. Severus a Sirius uzavřeli jistý kompromis poté, co se do toho vložila jeho babička Deliverance, ale ti dva nebyli zrovna nejlepší přátelé. Harry by byl šťastný, kdyby jeho otec snesl Siriuse ve svém domě a dovolil Harrymu  navštívit svého kmotra. Překřížil ruce a nervózně sledoval oba muže.

K Chlapcovu překvapení najednou promluvil Severus. „Jste kdykoliv vítáni v našem domě,“ řekl Siriusovi a Remusovi.

Sirius k němu přistoupil a souhlasně přikývl. „Můžeš ode mě čekat to samé, Snape.“

Víc toho Harry žádat nemohl. Ve skutečnosti, tohle bylo mnohem víc než očekával. Jeho otec a kmotr spolu vycházeli líp, než si kdy myslel, že by mohli.

„Harry je zřejmě připraven jít domů. Rád bych měl několik dní, abychom si zvykli na novou situaci, asi tak týden. Potom nic nenamítám proti návštěvníků,“ řekl Severus, podle Harryho názoru, velkoryse. Harry byl připraben se s ním přít, ale zjistil, že to nebude třeba. Život se stával lepším a lepším. Teď, když svého otce přesvědčil, že potřebuje mít své přátele nablízku, bude život skvělý. Zasmál se vlastnímu hloupému nápadu. Bude fajn strávit nějaký čas jen s otcem. Během školy a dalších událostí k tomu neměly moc času.

„Kde budeš?“ napadlo Harryho se zeptat. Mluvili o Siriusově domě, ale Harry nevěděl, že by tam bydlel. Pochyboval, že by se tam jeho kmotr zůstal, když to nebylo absolutně nutné.

„Zůstane se mnou.“ Řekl Remus.

Harry se zašklebil. To bylo mnohem lepší. Bál se o kmotra, když teď žil se Severusem. Sirius Harrymu nabídl jako první, aby s ním zůstal a myšlenka na to, že teď bude sám byla pro Harryho deprimující. Nebylo to správné. Ale vědomí, že bude mít Remuse jakop společníka Harrymu ulevilo.

„To je skvělé!“ zvolal, když ho Sirius objal kolem ramen. „Nechtěl bych, abys byl sám.“

„Nebudu,“ ušklíbl se Sirius na přítele a Remus se usmál.

„Bude to báječné,“ řekl Remus. „Pár měsíců se Siriusem a budu se zase těšit na svou samotu.“

Harry věděl, že žertuje. Žít většinu života ve vyhnanství, kvůli tomu, že jste vlkodlak, nemohlo být snadné. Tohle bylo nejspíš nejlepší řešení. Remus a Sirius spolu. Musí toho spoustu dohnat a na to budou mít spoustu času.

Sirius se zašklebil. „Ani nepoznáš, že tam jsem.“

„Pánové, jestli už jste skončili s tím, chovat se jako děti,“ přerušil je Severus, kterému to nepřipadalo vtipné. „Rád bych vzal svého syna a sebe domů.“

Sirius a Remus zmlkli. „Ano samozřejmě, promiň Severusi,“ prohodil Remus. „Nechtěli jsme tě zdržovat.“

Sirius se moc omluvně netvářil.

Harry popadl svůj batoh a hodil si ho přes rameno. „Uvidíme se někdy příští týden, ano?“

„Samozřejmě, chlapče:“ Sirius svého kmotřence chytil a pevně objal. „Kdybys cokoli potřeboval, víš kde mě najít. Nebo spíš Hedwika ví.“

„Ano ví. Ahoj Remusi,“ rěkl a zamával, aby upoutal jeho pozornost. Remus ho také objal.

„Pojďme, Harry.“

Severus stál u dveří a trpělivě čekal.

„Ano, tati!“ řekl Harry a s předstíraným podrážděním se zašklebil na otcovo pozvednuté obočí. Harry vykročil přes místnost, ale Sirius ho popadl za ruku a neočekávaně přitáhl zpět. To mu nějak přopomnělo strýce Vernona, jak ho popadl za paži na nádraží. Harry instinktivně ustoupúiál a vytrhl ruku z kmotrova sevření. Zlehka se nadechl, to mu dalo čas uvědomit si, kde ve skutečnosti je, a že mu od těchto lidí nehrozí žádné nebezpečí. Jeho strach okamžitě ustoupil a zanechal ho v rozpacích . Připadal si hloupě. Možná si toho nevšimli, pomyslel si slabě.

Jakmile zvedl oči, uvědomil si, že všimli. Severus ustoupil, jako by se spálil a Remus vypadal šokovaně. „Co to bylo?“ ptal se Sirius. Nebyl na nádraží, když Vernon Dursley napadl jeho synovce., takže ani on, ani Remus neznali důvod jeho reakce. „Harry?“ zeptal se laskavě, zatímco věnoval Severusovi smrtící pohled. „Má to něco společného se Snapem?“

Ta otázky byla vyslovena ostře a Harry se okamžitě rozčílil. „Můžeš sklapnou, Siriusi!“ křikl. Nechtěl další scénu. Naučil se cennou lekci od té doby, co byl zamčený ve své ložnici a od událostí, které potom následovaly. Jestli nechtěl, aby to jeho kmotr zase přehnal, měl by do toho konečně šlápnout a říct mu pravdu. „Nemyslel jsem to tak. Kdybys byl na začátku na nádraží, rozuměl bys tomu, co se stalo. Nemá to absolutně nic společnýho s mým otcem!“ řekl důrazně. „Tak zase nezačínej.“ 

Sirius omluvně pohlédl na Severuse. „Promiň Snape, starých zvyků se člověk těžko zbavuje.“ Řekl na vysvětlenou. „Říkal jsi mi něco o Dursleyově chování pře útokem. Má to s tím něco společného?“ 

Harry přikývl, ačkoli kmotr směřoval otázku na jeho otce. „Ano všechno. Nechme toho. Chci jít domů,“ řekl, ignorujíc jejich upřené pohledy se pokusil projít dveřmi, ale jeho otec měl jiný názor. 

„Harry.“ 

Chlapec poznal ten tón a zastavil se. To nebyla otázka, ale rozkaz a Harry věděl, co jeho otec chce. Aniž se musel zeptat.

„Co!“ zeptal se a přikrčil se, když si uvědomil, jak hrubě to znělo. Vrhl rychlý pohled na otce, ale ten nevypadal naštvaně, jen vážně.

Harry věděl, že kmotrovi a Remusovi dluží vysvětlení, uvažoval nad svými pocity. Nemohl je tu nechat ustarané a nechápající, co se stalo. A Severus si zřejmě myslel to samé. 

„Harry.“ 

Chlapec poznal ten tón a zastavil se. To nebyla otázka, ale žádost. Harry se nemusel ptát, aby věděl, co jeho otec chce. Jeho pozornost.  

„Co,“ zeptal se a přikrčil se, když si uvědomil jak hrubě to zní. Vrhl rychlý pohled na otce, ale ten nevypadal naštvaně, jen vážně. 

Harry věděl, že svému kmotrovi a Remusovi dluží vysvětlení. Nemohl je tu nechat ustarané a nechápající, co se stalo. A Severus si evidentně myslel to samé. Řekl mu to pohled do jeho očí. 

Pomalu se otočil tváří k oběma mužům na ošetřovně. Vypadali vážně a zmateně.  Harry věděl, že jim musí něco říct, aby zmírnil jejich obavy.  

„Já…ehm…“ Myslel, že to bude pekelně těžké, ale ve skutečnosti to bylo mnohem horší.  „Vyděsil mě, to je vše.“ 

„Co se přihodilo?“ zeptal se Sirius, střídavě se dívajíc na otce a na syna. Potřeboval to vědět.  „Jak tě vyděsil. Neuhodil tě, že ne?“ Zbledl Sirius a to zapříčinilo, že mu Remus tiše položil ruku na rameno. Když se teď Harry na Remuse podíval, vypadal mnohem vyrovnaněji. 

„Ne ve skutečnosti,“ řekl. Harry si začal dávat za vinu tetinu a bratrancovu smrt. Byla to jeho chyba. Nikdy by nezemřeli, kdyby s nimi nežil. Voldemort sháněl informace a když je nedostal, zabil Harryho tetu a bratrance. Byl to hrozný pocit vědět, že jste příčina smrti tolika lidí. Někdy si Harry připadal ztracený a beznadějně. Nenáviděl ten pocit. 

Ačkoli to nebyla valná odpověď. Remus šťouchl Siria do žeber, aby ho upozornil na Harryho narážku. Žádné další otázky a Harry mohl jít. 

Sirius přistoupil k Harrymu tak, aby si byl jistý, že chlapec ví, že se blíží, a jemně ho objal. „Promiň, že jsem tě vyděsil, Harry.“ 
 

Harry si připadal hloupě. „Nebyla to tvoje chyba,“ zamumlal do mužova ramene. 

„Možná ne, ale vyděsil jsem tě. Nechci, abys ze mě měl strach.“ 

Harry se vyprostil ze Siriusova sevření a vehementně řekl. „Nebál jsem se tebe. Ani jsem nevěděl, že jsi to ty. Myslel jsem, že je to někdo jiný.“ 

„Tvůj strýc,“ řekl Sirius rozhořčeně. „Nechmě s tím mužem dvě minuty samotného … mumlal a Harry se pousmál. 

„Nedělej si s tím starosti. Už nikdy se k němu nemusím vrátit. Mám teď svého otce,“ řekl pomalu a tiše. „Mám taky Remuse a tebe.“ Nechtěl, aby se cítili odstrčeni. 

„Já vím, chlapče. Jak jsi řekl, teď máš nás.“ Zašeptal a políbil chlapce do vlasů. „Tvůj táta čeká,“ řekl, snažíc se slovo otec vyslovit bez pitvoření. Harry se tomu úsilí musel usmát. 

„Díky, Siri.“ 

Harryho kmotr se usmál a jemně postrčil chlapce směrem k Severusovi, který trpělivě čekal u dveří. 

„Připraven?“ zeptal se, když se k němu Harry konečně dostal. 

„Ano.“ 

Samozřejmě, že byl připraven. Už před tím útokem se těšil, až půjdou domů.  Naposledy zamával dvěma mužům, stále stojícím na ošetřovně, a prošel dveřmi se Severusovou rukou pevně obtočenou kolem ramen. 

Poslední komentáře
31.05.2018 23:04:18: Povídka byla nádherná občas jsem zapomněla při čtení napsat komentář promiň.***********************...
12.08.2014 14:00:00: Ráda bych poděkovala za tuto báječnou povídku a skvělé překlady. opravdu jsem si užívala čtení o výv...
04.01.2012 19:14:31: Pěkná povídka, stále jsem čekala, jestli ten rotvík není nějaký zvěromág... A to jak si Harry poradi...
23.08.2011 23:56:05: Díky za vynikající překlad téhle úžasné povídky po to mco jsem si přečetla Elysejský klíč mě začali ...
 
@ Copyright 2011 iisis. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of iisis.