...

HP-Je to vzájomné

Kapitola dvanásta- Konverzace

Tak, tady máte úspěšně (?) přeloženou 1. část kapitolky číslo 12. Pokud se vám tento můj "překlad" bude líbit, tak přeložím i následující část. Pokud se vám ovšem líbí více překlad od Iisis, tak se to nebojte (:)) říct, samozřejmě vás za to neukousnu (dokonce bych vám byla možná i vděčná :D). Kapča je pro Iisis, protože byla tak moc trpělivá se mnou :D a mými otravnými zprávami (které nebraly konce) :D

Oba kouzelníci seděli v tichu, které muselo trvat snad deset minut. Oba se snažili zjistit, jak začít. Překvapení pro oba bylo, že to byl Harry, kdo začal konverzaci.

"Jak?"

"Co?" zeptal se Snape polekaně.

"Jak? Jak je to možné?" zeptal se Harry. Snape si povzdechl a myšlenkami se vracel do minulosti.

"Lily a já jsme byli vždy přátelé. Bylo to tajemství, samozřejmě, protože byla válka. Ona byla mudlovský dívka a mému otci by se to nelíbilo, byl totiž přívrženec Temného pána," Snape se odmlčel, ale pokračoval, když ho Harry nepřerušoval.

"Nikdy jsem neměl rád nebelvíry obecně. Vždy jsem je nesnášel… nebelvíry. Ale tvá matka byla jiná. Lily Jamese vždy fascinovala. To bylo zřejmé, ale on na ni zkoušel zapůsobit tím, že dělal blbosti a to Lily neměla ráda. Lily a já jsme se stali velkými přáteli, ale to bylo přísně tajeno. Já jsem se vyvaroval problémům s mým otcem a Lily se vyhýbala problémům s jejími nebelvírskými přáteli. Bohužel… jednoho dne nás Sirius našel a samozřejmě to prozradil Jamesovi. James zuřil. To byl důvod, proč James dělal problémy a to vedlo k averzi mezi všemi. Záškodníci přemlouvali Lily k tomu, aby zůstala dál ode mě a já dál od ní.

Ignorovali jsme je do konce sedmého ročníku. Já jsem měl sedmnáct let před zimními prázdninami a během zimních prázdnin jsem přijal temné znamení. Lily si toho všimla předtím, než jsem jí mohl říct, proč jsem to udělal a rozešla se se mnou. Já, samozřejmě, obviňoval ze všeho Záškodníky.

O několik let později jsme na sebe narazili v děravém kotli. Jedna věc následovala druhou. Nakonec jsme se spolu tu noc vyspali. Ona byla pryč, když jsem se vzbudil."

Harry nevěděl, co by řekl na tento příběh, proto teď strnule zíral na Snapea, hluboce zamyšlený . Snape byl ochotný čekat, dokud chlapec nepromluvil. Nakonec tak udělal.

"Tak, to je důvod, proč mě tak nenávidíte?" Snape si povzdechl.

"Není pravda, že tě nenávidím, Harry. Jen to, co představuješ: minulost, kterou nemůžu napravit." Harry se na muže upřeně podíval. Nebyl rád, že ho srovnával s minulostí. Harry se domníval, že by mu Snape nikdy nedal šanci. Harry se strnule postavil.

"Už bych měl jít do postele. Ráno mám setkání se skupinou a potom půjdu do Prasinek," řekl a hned odešel. Oba kouzelníci zapomněli, že Snape měl Harryho doprovázet.

Severus Snape sledoval chlapcův odchod a uvědomil si, že svojí poslední větou udělal chybu. Poslední, co potřeboval bylo, aby si Harry myslel, že ho Snape odmítal. On to nedělal, ale ze způsobu, jakým chlapec reagoval bylo znát, že si to nepochybně myslel.

Několik minut si pohrával s myšlenkou, že by to možná chtěl zkusit.Ale ne, Snape nenáviděl Harryho, protože představoval minulost. A to se nezmění! Teď, Harry nepředstavoval jen to, jak se Snape mýlil, ale také to, co všechno ztratil.

Harryho myšlenky:
Zjevně mi není souzeno mít rodinu. Bylo mi souzeno být sirotkem, i-když mám žijícího rodiče.
Harry potřásl hlavou. Snape s ním zřejmě neměl nic v plánu… Harry věděl, že na tohle musí přestat myslet! Profesor Snape bude opět jen a jen jeho profesor.

Harry se ocitl před portrétem rychleji, než očekával, a tak jen zašeptal Buclaté dámě heslo. Ona, pro jednou, otevřela bez jediného slova a Harry se snažil si, cestou do postele, pročistit mysl a jakmile padl do postele, usnul. Po velmi dlouhé době, okamžitě.

Následující ráno Harry vstával právě včas, aby stihl setkání s Malfoyem a Lexem. Setkat se měli za deset minut deset, a proto se vrhnul k oblečení, rychle se oblékl a aniž by šel na snídani, utíkal do knihovny.

Když v knihovně hledal jeho skupinu, tak mu jeho taška připadala těžká, protože se ještě pořádně neprobudil. Nakonec je našel mezi dvěma regály, které nikdy předtím neviděl.

"Nakonec jste si vybrali místo, kde jsem vás nemohl najít, že?"

"Když jsem to navrhoval, doufal jsem, že nás nenajdeš," prskl Malfoy nazpět.

"Dobře, vypadá to tak, že jsi zřejmě nemínil pracovat, nemám pravdu?" podrážděně poznamenal Harry.

"OK, asi začneme dělat tu esej. Potom se nemusíte bát, že spolu zůstanete moc dlouho," přerušil je Lex.

"Fajn," odsekli Harry i Draco dohromady a Harry se posadil.

"Tak, kde bychom měli začít?" zeptal se Harry.

****

"Nemůžu uvěřit, že máš být ve stejné skupině se dvěma zmijozely. Hlavně s Malfoyem," stěžoval si Ron. Harry se setkal s jeho přáteli v společenské místnosti po dvou hodinách setkání.

"Já vím a není mi to zrovna po chuti. Jde se do Prasinek! Mám na něco chuť. Mám hlad, protože jsem nic nejedl." Hermiona s Ronem se smáli.

"Začínáš být jako Ron!" prohlásila Hermiona zatímco se Harrymu smála.

"Dobře, jdeme!"

K Ronovu zděšení byla jejich první zastávka v knihkupectví. Hermiona hledala, samozřejmě, co by si mohla koupit a rozhlížela se kolem sebe, a Harry si potřeboval koupit učebnice pro jeho hodiny se Snapem.

Nepotřeboval je sice teď, když mu Snape ujasnil, že ho nemá rád, což Harry předpokládal.

Harry rychle popadl knihy, které ještě potřeboval, chvíli se ohlížel kolem sebe, když ale nespatřil žádnou knihu, která by ho zaujala, vydal se do přední části obchodu a zaplatil za knihy. Hermiona byla zahrabaná někde v policích. Potkal Rona, který si prohlížel knihy o famfrpálu.

"Připraven k odchodu?" zeptal se Ron, když si prohlížel Harryho tašku plnou knih.

"Víc než připraven. Ačkoliv, kdo ví, kde je Hermiona?" pokrčil rameny.

"Je támhle, blázen," odpověděl Ron a potřásl nevěřícně hlavou.

"Ona je TVÁ přítelkyně, Rone," odvětil nazpět a pronikavě se podíval na jeho kamaráda. Ron se otočil, když se Harryho oči rozšířily a zíraly na něco za ním. Hermiona nesla hromadu čítající nejméně deset knih.

"Hermiono! Kdy to máš v plánu přečíst? Na to nemáš dostatek volného času!!" Hermiona dala knihy Ronovi a dívala se na opačný pult.

"Říkám, že je blázen!!" povzdechl si.

Harry se celou dobu tiše smál. Ron má pravdu, pomyslel si. Hermiona měla hodně knih.

"Dobře, kam teď?" Hermiona došla až k chlapcům a oslnivě se podívala na Rona. Ron se na ni ostýchavě ušklíbl.

"Famfrpál," řekli oba chlapci najednou. Hermiona obrátila oči v sloup.

"Chci počkat venku. Můžu se podívat, jaké knihy sis koupil, zatímco budete vevnitř?" zeptala se Harryho cestou do obchodu, "Tvůj nákup stál skoro tolik, co můj!"

"To asi proto, že já jsem si je musel koupit. Snape mi to přikázal," obrátil oči v sloup, "dobře," povzdechl si a podal jí jeho tašku.

Hermiona vypadal dokonce ještě nadšeněji, když měla obě tašky s knihami v náručí. Posadila se s jejím nákladem na lavičku v ulici a Harry s Ronem šli do jejich vysněného obchodu.

O patnáct minut později bylo duo ještě vevnitř, proto se Hermiona rozhodla, že je musí dostat ven. Ještě potřebovali něco k jídlu.

Chlapci vevnitř obdivovali nové famfrpálové dresy. Byly zde nové uniformy oficiálního famfrpálového družstva a Harry zvažoval, zda si má koupit nový pár chytačských rukavic, protože ty jeho byly docela opotřebované.

"Ti jsou pro tebe," zašeptal hlas. Harry se otočil od rukavic a rozhlédl se kolem. Opět nikoho neviděl, Harry se otočil zpět. Prostě to ignoruj, řekl si. I přesto, že tak udělal, roztřásl se. Strach. Znovu se otočil a uviděl je.

Smrtijedi. Co dělají v Prasinkách? Pomyslel si dříve, než si vzpomněl na to, co ten hlas říkal. Měl ho snad varovat?

s pozdravem
Cissy

"Ron," zasyčal Harry na priateľa. Ron sa k nemu okamžite otočil. "Sú tu smrťožrúti. Nájdi Hermionu a vráťte sa do Rokfortu!"

"A čo s..."

"Dobehnem vás, len idem varovať predavačov. Vráťte sa cez tunel!" Ron rýchlo vyšiel z obchodu a Harry šiel hľadať majiteľa a snažil sa nevyzerať veľmi nápadne. Bol si istý, že obchodníci mali medzi sebou akýsi druh spojenia, cez ktorý sa mohli v prípade núdze dorozumievať. Po niekoľkých minútach zúfalého hľadania ho konečne našiel.

"Vonku sú smrťožrúti!" pošepol mužovi, ktorému po tvári preletel neveriaci pohľad. "Myslím to vážne! Viete nejak varovať ostatných, predtým než sa stane niečo vážne?" Teraz mu už muž zjavne uveril, pretože prikývol a okamžite sa vydal do zadnej časti obchodu.

Harry sa rýchlo dostal z obchodu, zamaskoval sa kúzlom a rýchlo kráčal smerom ku škriekajúcej búde, keďže nechcel prilákať pozornosť k Medovým labkám. Ak by ho tadiaľ niekto sledoval, dostal by sa rovno do hradu. Nie, pozemky boli istejšie.

Keď sa blížil k búde, rozozneli sa magické alarmy. Harry hneď pocítil ako sa začala šíriť panika a rozbehol sa ešte predtým, než mohla prepadnúť aj jeho. Náhle sa ale jeho kúzlo pretrhlo a pred ním sa vynoril smrťožrút.

"Dokelu," zasyčal Harry a vytasil prútik. "Stupefy!" zreval. Smrťožrút reagoval príliš pomaly a kúzlo ho zasiahlo. Harry sa znovu rozbehol. Keď prišiel až k búde, otočil sa a všimol si, že za ním bežia traja smrťožrúti. Jeden po ňom vypálil kúzlo, ktoré oranžovo kmitalo. Harry sa vrhol za dvere a rýchlo ich pribuchol. Kliatba, ktorej sa vyhol vypálila do dverí dieru.

Harry sa rozbehol cez tunel, ktorý viedol na školské pozemky, keď sa dvere za ním rozleteli na dva kusy. Inštinktívne sa otočil a prútikom zamieril. "Expelliarmus! Expelliarmus! Expelliarmus!" trikrát zakričal. Iba jeden z nich však prišiel o prútik a ostatní dvaja naňho hneď zaútočili. Harry sa klietbam vyhol a vystrelil na nich mraziace kúzlo určené pre viacerých oponentov naraz. Zasiahol smrťožrúta bez prútika, ale dvaja, ktorí stále držali svoje prútiky jeho kúzlo zblokovali. Vystrašený Harry začal páliť kúzla jedno za druhým, dúfajúc, že aspoň zopár ich nájde sov cieľ. Našťastie mu jeho taktika vyšla a smrťožrúti sa v priebehu niekoľkých sekúnd zosuli k zemi, no rýchlo sa vzpamätali.

Harry sa vyhol ďalšiemu kúzlu. Tentoraz však prišlo ďalšie, ktoré si predtým nevšimol a ktoré ho zasiahlo do pravého pleca. Než Harry stihol vyčarovať štít, trafili ho ďalšie dve kliatby, jedna do ľavej nohy a druhá do žalúdka. Ignorujúc bolesť vystrelil Harry niekoľko ofenzívnych kúziel. Potom ich ešte zasiahol zväzovacími kúzlami vediac, že to od neho nebudú čakať. Fungovalo to a obaja smrťožrúti boli napokon zviazaní pevnými lanami.

Harry ich okamžite omráčil a zobral im prútiky. Potom prešiel ku tretiemu, zdvihol jeho prútik a taktiež ho zviazal. Potkýnajúc sa a krívajúc prešiel Harry cez tunel až ku vŕbe. Po čase, ktorý mu pripadal ako večnosť Harry vyšiel z tunela, stlačil zmrazovaciu hrču čím vŕbu zmrazil v vydal sa k hradu. Našťastie po ceste stretol Dumbledora.

"Harry, čo sa stalo?" spýtal sa s obavami a vyčaroval nosidlá.

"Smrťožrúti. Škriekajúca búda. Bolesť," vykoktal Harry, prútik mu vykĺzol z oslabeného zovretia a potom odpadol.

Severus Snape nevedel, čo robiť. Vedel, že bola chyba povedať mu, že nenávidí to, čo chlapec reprezentuje a nie jeho ako takého, ale nevedel, ako to napraviť. Nechcel hovoriť nič o súkromných hodinách v prípade, že by ich Harry odmietol. Aj keď si to nechcel pripustiť, potreboval pomoc. Nevedel, čo robiť.

Ale kto to vie? Premýšľaj! Snape najprv pomyslel na Dumbledora. Zdalo sa, že on vždy vie, čo robiť, ale mal pocit, že jemu a Harrymu nepomôže. Potreboval niekoho, kto bol chlapcovi bližší. Ale kto? Jediná osoba, o ktorej vedel, že sa jej môže zdôveriť bol Lupin a toho vlkolaka nemal rád.

Nanešťastie mu nenapadol nik iný. A tak si Snape sadol, vytiahol kus pergamenu, brko a fľašku atramentu a začal písať.

Lupin,

Chcem s Tebou hovoriť o niečom súkromnom. Zastav sa tu prosím čo najskôr.

Severus Snape

Na ceste späť zo soviarne prechádzal Snape cez vstupnú sieň, keď zaznamenal nervozitu, ktorou bola presýtená. Okamžite vedel, že niečo nie je v poriadku.

"Riaditeľ! Harry povedal, že nás hneď dobehne!" zakričala Grangerová.

"Upokoj sa, dieťa. Tak teda, čo sa to stalo?"

"Harry a ja sme boli v obchode s metlobalovými pomôckami, keď povedal že sú vonku smrťožrúti a povedal mi aby som našiel Hermionu a zobral ju späť cez tunel. Povedal, že pôjde varovať majiteľa obchodu a hneď nás dobehne!"

"Mohol sa vrátiť späť inou cestou? Vy traja poznáte aj iné cesty vedúce do hradu, či nie?"

"Mohlo sa to stať," povedala Hermiona potichu a Snape prešiel bližšie k nim, aby ich lepšie počul, keďže sieň sa začala naplňovať vystrašenými študentmi.

"Čo sa to tu deje?" spýtal sa riaditeľa kontrolovaným hlasom v snahe zakryť svoje obavy.

"Smrťožrúti napadli Rokville. Severus, mohol by si skontrolovať tajné priechody okolo hradu? Ja sa pozriem ku vŕbe." Snape prikývol a hneď zamieril do žalárov.

Učitelia a Aurori sa zhromaždili v nemocničnom krídle, zatiaľčo čakal Albus na to, kým sa Harry zobudí, aby im mohol podrobne popísať, čo sa stalo.

"V škriekajúcej búde boli traja smrťožrúti. Všetci boli zviazaní a silno omráčení a jeden bol začarovaný mraziacim kúzlom. Som prekvapený, že z toho pán Potter vyviazol iba s tromi zásahmi," komentoval jeden auror opisujúci situáciu. "Tí traja sa preslávili používaním veľmi temných kúziel."

"Áno," suhlasil Albus a pozrel na bezvedomého chlapca v posteli.

"Čomu ale nerozumiem je to, čo vlastne v búde robil, keďže je búda mimo hraníc vytýčených počas návštev do Rokvillu," pokračoval obviňujúco auror.

"Áno, no, pán Potter má nepekný zvyk porušovať predpisy," odvetil mu na to Snape. Tiež ho zaujímalo, prečo použil chlapec práve ten tunel, keď si bol Severus istý, že vedel aj o niekoľkých omnoho spoľahlivejších.

"Budeme musieť počkať, kým sa zobudí a na túto otázku nám odpovie," komentoval Albus ignorujúc Severusovu poznámku.

"Ach, nie znovu," zavzdychal si Harry ako na povel. To vyvolalo smiech u káždého v nemocničnom krídle, samozrejme okrem Snapa, kto vedel ako Harry nenávidí nemocničné krídlo.

"Gratulujem, pán Potter. Tento týždeň je to už druhýkrát, čo ste ma poctili svojou návštevou," povedala madam Pomfreyová bez najmenšej známky humoru. "Ako sa cítiš?"

"Akoby som bol podupaný stádom hipogryffov," sťažoval sa Harry. "Prepáč Hrdozobec," dodal takmer nehlučne.

"Tak teda, pán Potter," povedal Dumbledore a Poppy naňho zazrela, "radi by sme vedeli, čo presne sa dnes stalo." Harry znovu povzdychol, no dal sa do vysvetľovania.

"No boli sme s Ronom v metlobalovom obchode," začal, na čo Snape prevrítil oči. "Náhle som mal divný pocit, akoby sa malo stať niečo zlé tak som sa otočil a uvidel som v diaľke niekoľkých smrťožrútov. Povedal som Ronovi aby našiel Hermionu a vrátil sa späť do hradu, že idem verovať majiteľa obchodu. Potom som sa zamaskoval a zamieril smerom ku škriekajúcej búde..."

"Prečo škriekajúca búda? Určite existuje bezpečnejšia cesta," prerušil ho jeden z aurorov. Harry upriamil pohľad na prykrívky a vysvetlil.

"Všetky ostatné priechody vedú priamo do hradu. Škriekajúca búda vedie na pozemky. Myslel som, že bude bezpečnejšie v prípade, že by ma smrťožrúti prenasledovali," pokrčil plecami. "Čo sa napokon aj stalo. Najprv to bol iba jeden. Podarilo sa mi ho omráčiť a pokračoval som v behu, no keď som sa dostal k búde, dobehli ma ďalší traja a začali na mňa vrhať kliatby."

"Potom ako vyrazili dvere som sa k nim otočil. Vedel som, že utekať by nemalo zmysel, keďže ma už raz dobehli. Jedného som okamžite odzbrojil, ale s ostávajúcimi dvomi to nebolo tak jednoduché. Keď sa mi podarilo ich zviazať, oboch som ich omráčil, zviazal som tretieho, na ktorého som predtým použil zmrazovacie kúzlo, zobral som ich prútiky a prešiel som cez tunel." Harry vzhliadol a všimol si, že jeden z aurorov zapisoval, čo hovoril a ostatní naňho nežmurkajúc hľadeli. Harrymu bolo zo všetkej tej pozornosti zle a tak znovu sklopil pohľad.

"Urobil si dobre, Harry," pochválila ho Mcgonnagalová. Harry na ňu pozrel a usmial sa. Čakal, že mu vynadajú za to, že porušil pravidlá a prekročil hranice a bol rád, keď sa zdalo, že to tak nakoniec nebude.

"Môžem teraz ísť?" spýtal sa, na čo sa znovu všetci až na pár výnimiek rozosmiali.

"Nie, nemôžeš," odvetila Pomfreyová, jedna z tých výnimiek. "Zostaneš tu cez noc." Harry si do tretice povzdychol. "Teraz všetci von! Moji pacienti potrebujú odpočinok a to sa nestane ak sa tu budete všetci všetci obšmietať! Von!" povedala a všetkých z krídla vytlačila. Harry sa hodil na postel, trochu nahnevaný, že musí znovu zostať v nemocničnom krídle.

"Ahoj, Harry," ozval sa veľmi známy hlas. Harry sa obzrel a široko sa uškrnul.

"Remus! Čo tu robíš?"

"Počul som, čo sa stalo a prišiel som sa pozrieť, ako sa ti darí. Takže, ako sa máš?"

"Dobre, teda až na to, že tu musím znovu zostať." Remus sa zasmial.

"Áno, počul som, že je to tento týždeň už druhýkrát."

"Hej a ani raz to nebola moja chyba, takže neviem, prečo musím byť trestaný tým, že tu musím cez noc zostať!" povedal Harry naoko tvrdohlavo.

Tí dvaja strávili nasledujúce dve hodiny rozhovorom, až kým neprišla Poppy a znovu trvala na tom, že pacienti musia mať svoj kľud a Remusa vyhodila. Remus si sklamane našiel cestu do žalárov.

Tam zaklopal na dvere do kancelárie Severusa Snapa. O chvíľu neskôr sa ozvalo: "Vstúpte." Remus vošiel dnu.

"Už si tu?" spýtal sa Snape na hranici medzi zvedavosťou a sarkazmom.

"Bol som za Harrym," prišla odpoveď.

"Ach." Po niekoľkých minútach sa Remus rozhodol vziať to do vlastných rúk a začať rozhovor, keďže sa zdalo, že Snape nevie, kde začať.

"Chcel si ma vidieť?" zavtipkoval akoby bol študent, ktorého si zavolal.

"Áno," povzdychol si Snape. "Poď so mnou." Snape zaviedol Remusa do svojich komnát.

"Môžeš si sadnúť, o chvíľu som späť." Snape opustil izbu a Remus si sadol, premýšľajúc nad dôvodmi, prečo by sa s ním chcel Severus zhovárať. Bolo to preňho dosť necharakteristické. O minútu neskôr sa Snape vynoril z izby, ktorá vyzerala ako spálňa.

"Predpokladám, že najjednoduchší spôsob ako ťa s týmto oboznámiť bude ak si toto prečítaš. Uisťujem ťa, že je to pravé," povedal Severus a podal Remusovi list od Lily, ktorý dostal na začiatku augusta. Remus si ho vzal a pomaly ho začal čítať.

O dve minúty neskôr vzhliadol od listu a zaostril na Snapa. "Predpokladám, že si to dostal začiatkom augusta, keďže je tam napísané, že to obdržíš týždeň po Harryho narodeninách." Snape prikývol. "Predtým si to nevedel?"

"Nie."

"Hovoril si s ním?"

"Prvýkrát sme sa roprávali včera večer. Alebo lepšie povedané dnes skoro ráno."

"A?"

"Neprebiehalo to najlepšie. Najprv to bolo fajn. Vysvetlil som mu ako sme sa s Lily spoznali." Snape zastal.

"Tak čo sa potom stalo?"

"Povedal som mu, že nenenávidím jeho ako tekého ale skôr to, čo reprezentuje, iba som to nepovedal rovnakými slovami. Vysvetľoval som mu, prečo som sa k nemu správal tak ako som sa správal."

"Prečo si sa k nemu správal, ako by si sa správal ku Jamesovi."

"Áno." Nasledovala dlhá pauza.

"Tak na čo potrebuješ mňa?"

"Poznáš ho lepšie ako iný. Možno by si ho vedel primäť k tomu, aby sa so mnou pozhováral." Remus naňho zazrel.

"Ty si s ním chceš vyvinúť vzťah?" spýtal sa Remus spôsobom, ktorý dal jasne najavo, že tomu neverí.

"Najprv som to nechcel. Harry o tom nehovoril a tak som zostal ticho aj ja. Myslel som si, že je všetko v poriadku tak ako to je. Tiež som si myslel, že ak chce rodinu, príde sa so mnou pozhovárať." Remus pokrútil hlavou ale Snape pokračoval. "Ale keď som s ním strávil viac času, niekoľko vecí som pochopil. Začalo mi na ňom...záležať. Je môj syn a rád by som s ním mal priateľský vzťah aj keby to nebol vzťah medzi otcom a synom."

"No, zoberiem to od začiatku. Harry nie je ten, tak ako ty, kto za niekým príde a podelí sa s ním o svoje problémy. Po celý svoj život takú osobu nemal a pravdepodobne "si myslel" to isté, čo ty: že ak by si chcel, aby sa medzi vami vytvoril nejaký vzťah, prišiel by si za ním. Chceš aby som sa s ním porozprával?" Snape vzdychl.

"Nemyslím si, že to niečomu pomôže."

"Asi máš pravdu. Pravdepodobne by ho to ešte viac zarmútilo." Znovu sa medzi nimi usadilo dlhotrvajúce ticho, počas ktorého obaja premýšľali.

"Možno darček?"

"Možno," súhlasil Snape.

"Ale nemal by si robiť nič, kým trochu nevychladne. Iba k nemu byť milý a ukázať mu, že nie je pravda, že ho nenávidíš. A nebuď k nemu príliš milý. Mohol by predpokladať to najhoršie." Snape prikývol a na tvári sa mu usadil úškrn.

"Zdá sa, že nemáš problém s tým, že som jeho otec," obvinil Remusa.

"No, trochu ma to prekvapilo. Neviem si predstaviť, že by Lily niečo také urobila. Väčšinou nám o všetkom povedala. Ale je zbytočné hádať sa o niečom, čo sa nedá zmeniť. A Harry potrebuje rodinu. Nemá veľmi predstavu o tom, čo to znamená byť milovaný. Mohlo by vám to obom prospieť," povedal, čím si vyslúžil Snapov vražedný pohľad. "No je to pravda!" hádal sa.

"Možno," odvetil Snape akoby sa nič nedialo.

"Mal by som už ale ísť. Píš mi o tom, ako napredujete. Nepoviem Harrymu, že si mi o tom povedal. Keďže mi to nepovedal on sám, mohol by sa cítiť zradene," povedal Remus a vstal. Snape mu v odpoveď iba prikývol a Remus odišiel.

Poslední komentáře
06.09.2010 16:35:49: super, díky moc smiley${1}
 
@ Copyright 2011 iisis. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of iisis.